Boj proti přesouvání zisků či společností do zahraničí z důvodu nižších daní započal.
Od ledna 2019 došlo k několika změnám v zákoně o daních z příjmů. Mezi něž patří i tzv. exit taxation neboli zdanění majetku přemístěného bez změny vlastnictví z České republiky do zahraničí.
Doposud české společnosti běžně přesouvaly svá sídla či zisky do zahraničí bez jakéhokoli postihu, i když bylo jasné, že jde o vyhýbání se daňovým povinnostem. Implementací směrnice EU došlo od letošního roku k zavedení opatření, které tyto přesuny činí bezvýznamné.
V hlavní řadě jde o "zdanění při odchodu". Znamená to, že přemístění majetku bez změny vlastnictví z České republiky do zahraničí, při kterém Česká republika ztratí právo zdanit příjmy z následného úplatného převodu nebo přenechání k užívání takového majetku, se považuje za prodej sobě samému za obvyklou cenu. Právnická osoba tedy zdaní fiktivní příjem, vůči kterému si lze uplatnit zůstatkovou cenu majetku jako daňový výdaj.
Přemístěním je v tomto případě míněn jak přesun majetku do stálé provozovny v zahraničí, tak i pokud česká společnost změní svoji daňovou rezidenci do zahraničí a na následný úplatný převod majetku již české daňové právní předpisy nedosáhnou.
Pro zmírnění dopadu následků tohoto opatření je možno dohodnout režim splátek daně.
Dalším opatřením je mimo jiné nově daná povinnost ohlašovat správci daně převod větších podílů zisku do zahraničí tehdy, jsou-li osvobozeny od srážkové daně či nepodléhají zdanění.