Základní pilíř vztahu mezi lékařem a pacientem

Lékařská povinnost mlčenlivosti tvoří jeden ze základních, neodmyslitelných pilířů vztahu mezi lékařem a pacientem.

 

Mlčenlivost se váže na veškeré skutečnosti, které sám lékař zjistí či mu je sami sdělíme v roli pacienta, aby co nejpřesněji mohl určit naši diagnózu. Povinnost mlčenlivosti je nastíněna nejen v Listině základních práv a svobod, zakotvena v mezinárodních smlouvách, ale převážně je popsána v zák. č. 372/2011 Sb., tedy nám známým jako zákon o zdravotních službách. Je nutno dodat, že tato povinnost se nevztahuje pouze na ošetřujícího lékaře, ale také na poskytovatele zdravotnického zařízení i na ostatní zdravotnické pracovníky.

 

Oproti této povinnosti lékaře však vystupuje právo každého z nás na tzv. informační sebeurčení, se kterým dochází k výrazné změně mlčenlivosti. Tato změna může být důsledkem přímého udělení souhlasu pacienta (ať již ústním, písemným apod.) s podáním informací nebo právním předpisem, který nám osoby, které mohou být informovány, určuje, a to v tom případě, kdy samotný pacient není schopen souhlas poskytnout (umělý spánek apod.). Zde hovoříme o tzv. osobě blízké, kterou přesně definuje občanský zákoník a tvoří tak jednu z výjimek nutného souhlasu pacienta.

 

O druhou výjimku podání informace bez souhlasu pacienta se jedná například v případě genetických či infekčních chorob, tedy za situace, kdy by mohlo být ohroženo zdraví i jiných osob. V zákoně o zdravotních službách je vytyčeno několik případů, kdy se o porušení mlčenlivosti nejedná. Týká se to např. nezbytnosti podat informace pro zajištění další zdravotní péče či při plnění zákonem uložené povinnosti překazit nebo oznámit spáchání trestného činu.

 

Stane-li se tedy, že zdravotní pracovník bez souhlasu pacienta informoval třetí osobu o jeho zdravotním stavu, dopouští se tak porušení povinnosti mlčenlivosti.

 

Jak se tedy zachovat při nedodržení této povinnosti, se kterou se v běžném životě můžeme setkat? Pacient (zákonný zástupce pacienta, osoba blízká či osoba zmocněná pacientem) má možnost podat stížnost nadřízenému lékaři, poskytovateli zdravotnické služby či obrátit se na Českou lékařskou komoru (ČLK) nebo jiné subjekty. V neposlední řadě se taktéž může obrátit na soud formou žaloby na ochranu osobnosti a vznikla-li škoda či újma, domáhat se i řádného odškodnění.

 

Právní úprava každé osobě touto formou a i v této oblasti dává možnost určit si informace, které o ní (ne)budou poskytnuty jiným a jak s nimi bude nakládáno. Tímto je zajištěn stupeň anonymity a ochrany, kterou každý z nás ocení.

 

Pozn.:

Medici: Studenti lékařských fakult, kteří jsou leckdy přítomni u našeho vyšetření. Jejich přítomnost MŮŽEME odmítnout.

Informovaný pacient: Lékař je povinen pacienta informovat o jeho zdravotním stavu, a to formou, které pacient porozumí (využití tlumočení do cizího jazyka či do znakové řeči apod.).

Nahlédnutí do dokumentace:

 S uděleným souhlasem pacienta se váže povinnost lékaře umožnit nahlédnutí do lékařské dokumentace třetí osobě, týkající se pacientova zdravotního stavu