Zajištění větší důvěry mezi lékařem a pacientem.
Právo na svobodnou volbu lékaře tvoří jeden ze základních pilířů vztahu mezi lékařem a pacientem. Za cíl této možnosti by se dala považovat důvěra k celému systému zdravotnictví a založení úcty jak ze strany lékaře, tak také pacienta.
Na co právo máme a na co ne?
Na toto právo, které spočívá ve svobodné volbě lékaře resp. ve volném výběru zdravotnického zařízení, musíme pohlížet i z pohledu dalšího práva, a to práva lékaře pacienta odmítnout. Stát garantuje právo svobodného zvolení si poskytovatele zdravotních služeb odpovídající potřebám pacienta, které se samozřejmě u každého jedince liší. Z této garance vyplývá, že nikdo nemá plné právo přijít do zdravotnického zařízení a požadovat konkrétní osobu ošetřujícího lékaře, nýbrž jedná se právě o zvolení zdravotnického zařízení, kde bude pacientovi poskytnuta potřebná péče a pomoc. Právo na ochranu zdraví, které se nám promítá do všech již zmíněných práv, nám garantuje také Listina základních práv a svobod, na jejímž základě má každý z nás právo na ochranu zdraví.
Kdy může dojít ke změně lékaře?
Nelze tuto problematiku vnímat tak, že si můžeme nějakým způsobem vynutit ošetřujícího lékaře, přijetí k jinému apod. Ano, každý z nás na to má právo, ale to je umožněno pouze v případech, kdy tak nečiníme „z nudy“, když nám ošetřující lékař zkrátka není sympatický. Nicméně pacient má nárok na změnu lékaře (resp. lékařského zařízení) jednou za čtvrt roku. Bude nám v takovém případě vždy vyhověno? Může a nemusí. Jak již bylo řečeno, i toto právo je vázáno na několik práv dalších a jedním z nich je právo lékaře pacienta odmítnout. Zákon uvádí několik situací, kdy lékař takto může učinit. Lékař může odmítnout přijetí pacienta do své péče tehdy, jestliže by bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře. Lékař by tedy nemohl poskytnout kvalitní péči danému pacientovi či ostatním pacientům, kterým svou péči již poskytuje. Lékař může péči odmítnout také z důvodu přílišné vzdálenosti místa trvalého bydliště (či přechodného místa bydliště) osoby pro výkon návštěvní služby, která může být v mnoha případech taktéž obsahem zdravotní péče. Další výjimkou z tohoto práva jsou osoby ve výkonu trestu, osoby vojáků či závodní zdravotnické péče, neboť ve všech těchto případech je k těmto organizačním složkám připojena i zdravotnická služba, která vykonává zdravotní péči pouze v těchto zařízeních.
Tak, aby nedošlo k případné diskriminaci (z jedné či druhé strany), má pacient právo na vydání písemného potvrzení o odmítnutí lékařské péče s uvedením důvodů, které posléze může být dokladem pro pojišťovnu, vznikne-li případná újma.
V případě akutního stavu pacienta, kterému musí být neprodleně lékařská pomoc poskytnuta, nesmí lékař péči o takovou osobu odmítnout.