Bitcoin a jiné kryptoměny z pohledu daňového práva.
V poslední době se čím dál více hovoří o kryptoměnách neboli virtuálních měnách, jejich těžbě či zisku z nich. Jak je to ale s kryptoměnami a jejich zdaněním? Právě tomu se věnuje tento článek.
Že musíme danit naše příjmy je každému jasné, ale co například takový zisk z bitcoinu nebo jiné kryptoměny? Česká národní banka zastává názor, že kryptoměna není oficiální měnou. Není vydávána centrální bankou a nemůže tedy nahrazovat skutečné peníze. České právo na kryptoměnu pohlíží jako na nehmotnou movitou věc. Nicméně již dnes je možné za některé zboží či služby kryptoměnou zaplatit. Jedná se tedy o určitý druh směnného obchodu. Zdanění pak samozřejmě podléhá i darování kryptoměny, a to za stejných podmínek jako darování jakékoli jiné movité věci.
Daň z příjmů
Zákon říká, že předmětem daně je mimo jiné i příjem dosažený směnou. Je tedy nutné danit i příjem z transakcí s kryptoměnou. Dle Generálního finančního ředitelství se příjem z prodeje kryptoměn u fyzických osob považuje za příjem ze samostatné činnosti, pokud je dosahován podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti, anebo za ostatní příjem. Zjednodušeně řečeno, je třeba zdanit příjem získaný z převodu kryptoměny na skutečné peníze (tzv. fiat měnu) nebo při nákupu zboží a služeb (jedná se o již zmíněnou směnu). Zdanění však zpravidla nebude podléhat celý příjem, ale pouze jeho část, která představuje zisk ze směny. Paradoxem přitom je, že kursový zisk fyzických osob ze směny oficiálních měn mimo obchody na regulovaném trhu je od daně z příjmů osvobozen.
Právě určení výše zisku dosaženého prodejem kryptoměny za oficiální měnu (tj. z hlediska práva převodem movité věci za úplatu), anebo její směnou za jinou věc, může být problematické. Kryptoměna směňovaná za oficiální fiat měnu, respektive obě směňované komodity by měly být pro účely zdanění příjmu oceněny obvyklou cenou určenou podle zákona o oceňování majetku. Obvyklou cenou je stručně řečeno obvyklá tržní cena v daném místě a čase. Slovy zákona: cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby.
U osob, které vedou účetnictví, je situace komplikována tím, že z hlediska účetního (a tedy i zdanění) by mělo být podle názoru Ministerstva financí s kryptoměnami nakládáno jako se zásobami movitých věcí (tzn. podobně jako třeba s pytlem rýže).
Daň z přidané hodnoty (DPH)
Zde je na místě zmínit spor vedený švédskými daňovými úřady proti Davidu Hedqvistovi, který se nakonec dostal až před Soudní dvůr EU. Pan Hedqvist chtěl provádět směnu bitcoinu za švédské koruny. Soud rozhodl, že směna kryptoměn za tradiční měnu a naopak prováděná za úplatu v podobě marže pro směnárníka je službou, která patří mezi plnění osvobozená od DPH.
Plátci DPH, kteří nakupují zboží od jiných plátců a platí jim kryptoměnou (resp. obecně virtuální měnou), by se však měli mít na pozoru. Od července 2017 každý takový plátce ručí za zaplacení DPH, kterou jeho dodavatel z takto uhrazené dodávky neodvede.
Pokud jsou zboží či služby zaplaceny kryptoměnou, samozřejmě to nezprošťuje plátce DPH povinnosti přiznat a případně odvést z takového plnění DPH v platné státní měně.
Ohledně daňového režimu jednotlivých operací souvisejících s kryptoměnami panují zatím značné nejasnosti. I česká a evropská legislativa upravující DPH však umí pracovat s nepeněžitým plněním jako protihodnotou za dodání služeb nebo zboží. Ekonomicky aktivní osoba, která nakupuje a prodává své zboží výhradně za virtuální měny, se tedy také může stát plátcem DPH. Základním předpokladem pro uplatnění DPH na transakce zahrnující virtuální měny je vždy existence konkrétního protiplnění v podobě zboží či služby, které jsou poskytovány v rámci ekonomické činnosti jejich dodavatele; to se potenciálně může týkat i činností souvisejících s ICO nebo tzv. „těžbou kryptoměn“.
A jak je to ve světě?
Většina zemí má ke kryptoměnám zatím nevyhraněný postoj, převážně jsou však považovány za věc či srovnatelnou majetkovou hodnotu. Největší obavy panují v této souvislosti z legalizace výnosů z trestné činnosti a skrytého financování terorismu, vzhledem k vysoké anonymitě spojované s kryptoměnami.
Průkopníkem v oblasti právní regulace kryptoměn by mohla být mimo jiné (vedle např. Malty) Austrálie, která již zavedla pravidla pro burzy kryptoměn. Určitý státní dohled má zamezit možné trestné činnosti a zároveň posílí důvěru občanů v kryptoměny. Některé státy již také (na rozdíl od České republiky) považují určité typy transakcí, zahrnující obvykle ICO nebo obecně tokeny, za investiční operace a takto zdaňují i dosahované příjmy, případně daňově zohledňují utrpěné investiční ztráty (např. USA, Kanada nebo Dánsko). V ČR by tento režim zdanění zároveň znamenal, že by tyto příjmy nepodléhaly povinným odvodům na sociální a zdravotní pojištění.
V České republice jsme zatím v tomto ohledu na půl cesty, když ČNB vydala pouze vyjádření, že případné shromažďování prostředků formou ICO nebo prodeje tokenů za účelem kolektivního investování podléhá povolení ČNB, respektive registraci a řídí se i zákonem o investičních společnostech a fondech. Samotné shromažďování prostředků za účelem financování těžby kryptoměn podle názoru ČNB však regulaci nepodléhá.
Význam virtuálních měn roste čím dál rychleji. Na první pohled jednoduché a rychlé užívání může přilákat pozornost mnoha obchodníků. Je však třeba být obezřetný, neboť z důvodu absence právní úpravy této oblasti mohou být případné spory velmi složité.