Pro dítě je vyrůstání v rodinném, bezkonfliktním prostředí zcela jistě klíčové pro jeho zdravý vývoj a výchovu a je možno říci, že rodina z velké části formuje osobnost dítěte. Základními členy rodiny jsou rodiče a jejich děti, ale nesmíme zapomínat na širší rodinu – tedy prarodiče apod. Je nepochybné, že i tyto osoby mají na život dítěte určitý vliv a měly by mít možnost se s dítětem scházet i po rozvodu rodičů. Nezřídka se však stane, že rozvod způsobí to, že jeden z rodičů si nepřeje, aby širší rodina druhého rodiče měla možnost s dítětem se stýkat.
Zákon stanoví, že právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud tyto osoby se stykem souhlasí.
Z daného ustanovení vyplývá, že právo styku mají i jiné osoby bez ohledu na příbuzenský vztah k dítěti, může se jednat např. o bývalého partnera či jiné osoby.
Zaměříme-li se však na prarodiče dítěte, jak mohou zajistit společný kontakt? Prarodiče mohou s rodiči dítěte uzavřít dohodu, ve které upraví podmínky styku s dítětem. Může se však stát, že rodiče s prarodiči uzavřít dohodu nechtějí či jim jiným způsobem brání v kontaktu se svým vnukem/vnučkou. V takovém případě jim nezbývá než obrátit se na soud s návrhem na upravení styku se svými vnoučaty. Soud následně rozhodne o povolení styku a jeho rozsahu, přičemž se zaměří zejména na zjištění, zda je styk v zájmu dítěte a zda by neexistence takového vztahu mohla způsobit újmu dítěti.
O této otázce bude rozhodovat soud v řízení péče soudu o nezletilé – bude zjišťovat všechny okolnosti důležité pro rozhodnutí. V řízení však bude třeba prokázat zájem dítěte na stanovení styku s jinou osobou a bude-li dítě toho schopné, bude třeba zjistit jeho názor, zda se stykem souhlasí. Soud vydá rozsudek o určení styku.