Náhradní mateřství

10. října 2018  |  Patricie Filipková

Náhradní mateřství

Co když nemůžu mít dítě a adopce se bojím?

Jedná se o situaci, kdy náhradní matka odnosí a porodí dítě pro jinou ženu, která ho z nejrůznějších důvodů, nejčastěji zdravotních, odnosit či porodit nemůže.

 

Jeho základními rysy jsou:

a) náhradní matkou je zpravidla příbuzná či osoba „objednatelskému páru“ blízká; někdy se však jedná o osobu zcela cizí, která využívá služeb různých agentur apod.;

b) náhradní matkou je většinou žena, která není vdaná;

c) „objednatelský pár“ je zásadně různého pohlaví;

d) ženě z „objednatelského páru“ zpravidla brání v donošení dítěte neexistence dělohy či jiná závažná zdravotní komplikace;

e) objednatelka je mnohdy genetickou matkou dítěte (poskytovatelkou vajíček), někdy bývá použito dárcovství, a to náhradní matkou či třetí osobou;

f) objednatel je zpravidla genetickým otcem dítěte (poskytovatel spermií), někdy je využito dárcovství třetí osoby;

g) k otěhotnění náhradní matky dochází většinou pomocí asistované reprodukce, resp. umělého oplodnění v těle náhradní matky nebo implantováním embrya pocházejícího z genetického materiálu „objednatelského páru“ či třetích osob. K otěhotnění však může dojít také přirozeně s tím, že důsledky, zejména jde-li o blízké příbuzné, nejsou právem regulovány, vyjma možnosti;

h) stane se tak bezúplatně, altruisticky či za odměnu;

i) „objednatelský pár“ zpravidla hradí náklady spojené s těhotenstvím náhradní matky, porod apod.

 

Celý proces je však obdobím značné nejistoty, zda si náhradní matka či „objednatelský pár“ proces nerozmyslí, jelikož to není možno nijak právně vymáhat. Uzavření smlouvy upravující nakládání s dítětem, resp. s lidským organismem po jeho narození, by bylo v rozporu s dobrými mravy.

 

Teorie rozlišuje dvě formy náhradního mateřství – úplnou a částečnou. Úplná nastává v případech, kdy „objednatelský pár“ s dítětem není nijak geneticky spojen. V praxi se však častěji vyskytuje druhá forma tzv. částečné náhradní mateřství. Do dělohy náhradní matky se přenese zárodek, který vznikne spojením pohlavních buněk „objednatelského páru“, případně dárců. Žena, která takový přenesený zárodek nosí, není genetickou matkou dítěte.

Pokud je náhradní matka vdaná, otcem dítěte je manžel matky. Není-li vdaná, je otcem muž, který dal k umělému oplodnění souhlas.

 

V českém právním řádu není náhradní mateřství nijak zakotveno. Občanský zákoník však obsahuje ustanovení, že matkou dítěte je vždy – bez ohledu na genetický materiál – žena, která dítě porodila. Jak tedy žena z „objednatelského páru“ docílí toho, aby se právně stala matkou? Jedinou cestou je osvojení. „Objednatelský pár“, případně žena z toho páru, i náhradní matka musí splnit všechny podmínky stanovené pro klasické osvojení. Souhlas s osvojením pro „objednatelský pár“ či manželku otce dítěte může dát náhradní matka před soudem nebo příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí nejdříve 6 týdnů po narození dítěte. Právní otec osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení i před uplynutím této doby, nejdříve však po narození dítěte.

Slovníček pojmů

Osvojení

= přijetí cizí osoby za vlastní.

Článek je založený na těchto zákonech

  • Zákon. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - § 775, § 791, 794 a násl.
  • Zákon č. 737/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů - § 3 odst. 4
  • KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. § 775 [Mateřství]. In: Komentář občanského zákoníku, 2015, s. 506-519.

Porovnejte si své znalosti

Znáte základy práva?

vyzkoušet kvíz

Na našich stránkách používáme soubory cookies, a to k zajištění fungování stránek a analýzy návštěvnosti. Ukládání těchto souborů můžete odmítnout v nastavení svého prohlížeče.

Více o používání cookies Souhlasím