Jak je to s příčetností a nepříčetností při trestném činu? Máte správné informace?
Trestný čin je dle trestního zákoníku protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Jedním z těchto znaků pro splnění podmínek trestnosti je příčetnost. Není-li splněna tato podmínka, pachatel může být zbaven trestní odpovědnosti. Příčetnost se ale předpokládá, naproti tomu nepříčetnost se musí dokazovat.
Pro to, aby byl pachatel příčetný, je nutné, aby chápal důsledky svého jednání a uvědomoval si jeho nebezpečnost. Příčetný člověk je současně schopný své chování ovládat.
K naplnění nepříčetnosti je nutné nejen snížení jedné z výše uvedených schopností, ale úplné vymizení alespoň jedné z nich. K tomu může dojít např. na základě duševní poruchy, mentální retardace, těžké poruchy osobnosti, sexuální odchylky apod. Pokud má člověk nedostatek poznávací schopnosti, není schopen posoudit skutečnosti ohledně svého činu, nebo tohoto schopen je, ale nechápe společenské souvislosti, vlastní smysl a dopad činu, nedokáže rozpoznat, zda je daný čin ve společnosti zakázaný, nebo jednoduše nedokáže své chování v dané situaci ovládnout. Sporné bývají případy, kdy člověk krátkodobě změní své navyklé vzorce chování. Jako příklad můžeme uvést situaci, kdy manžel zjistí, že jeho manželka má milence a jednoho z nich zavraždí. To právě často není dostatečným důvodem pro zánik trestní odpovědnosti, ačkoli někteří namítají nutnost spravedlivé odplaty. Dá se v takovéto situaci mluvit o spravedlivé odplatě?
O příčetnosti či nepříčetnosti pachatele je rozhodováno na základě znaleckého posudku vytvořeného odborníkem z oboru psychiatrie.
Podobně se nepříčetnost posuzuje i v občanském právu, kde může dojít k zproštění odpovědnosti za škodu. Zde se nejčastěji jedná pouze o dlouhodobou nepříčetnost.