Spotřební daně v EU

04. února 2019  |  Alžběta Kartusová

Spotřební daně v EU

Je vliv EU tak markantní, jak by se mohlo zdát? Jaký účel mají spotřební daně?

Daně jsou vždy kontroverzním tématem. Pohlédneme-li na toto téma navíc s otázkami týkajících se vlivu EU na daňovou politiku, setkáme se s různým veřejným míněním. 

 

K tomu, aby byl zachován férový trh, je nutné, aby byla otázka daní řádně regulována a bylo dodržováno plnění daňových povinností. Takovou potřebu nevycítily státy v posledních letech. Jedná se o záležitost, která byla řešena od počátku obchodování mezi nimi. Totiž cílem každé spolupráce, obchodování, toku zboží i služeb, je transparentnost a důvěra v to, že nikdo nebude protiprávně zvýhodněn či si silnější subjekty na trhu nekontrolovatelně vybudují dominantní postavení, a vyloučí tím tak ostatní z řádné hospodářské soutěže.

 

Spotřební daně nám představují zdroj peněžních prostředků každého člena v EU. Evropská unie rozhodně nezaujímá postavení „diktátora“, který výši pro daný členský stát určuje. Určuje pouze minimální spotřební daň k dané komoditě, avšak pro každý členský stát stejně.

 

Rozhodnutí EU o všech daňových záležitostech, týkajících se členských států, jsou pak jednomyslně přijata jejich vládami. Tím je zaručeno zohlednění zájmu všech členských států. Nikdo tedy není zvýhodněn.

 

Pohled na spotřební daň je postaven na klíčových pravidlech, která si EU spolu se státy určila. Musí se jednat o tzv. valnou či řádnou daň. Tento pojem v sobě ukrývá podmínky, které musí být dodrženy, aby daná daň mohla být uvalena. Jedná se převážně o spravedlnost, efektivnost, právní perfektnost a pozitivní vliv na celý ekonomický vývoj v rámci EU.

 

Členské státy po mnohaleté harmonizaci dospěly k názoru, že je nutné sjednocení předpisů a sazeb spotřebních daní. K tomu posloužily již zpočátku směrnice Rady EU (např. č. 92/12/EEC z roku 1992 a její pozdější znění), ve kterých byly vysvětleny základní pojmy, týkající se spotřebních daní (např. pojem výrobek), sjednotil se vznik daňové povinnosti pro všechny členské státy či byl zřízen Výbor pro spotřební daně.  Taktéž se v dalších směrnicích (či v jejich pozdějších zněních) objevily ty produkty, na které se bude spotřební daň vázat.

 

Spotřební daň řadíme mezi nepřímé daně, které jsou využívány k regulaci zboží (výrobků) na vnitřním, ale i vnějším trhu. Hledíme na ni, v rámci dalšího možného dělení, jako na selektivní daň, tedy je vždy určena pro daný typ výrobků a je započtena do konečné ceny každého takového produktu. Poplatníkem takové daně je spotřebitel, který se však o zaplacení spotřební daně u každého produktu ještě (byť ne řádným dílem) rozdělí se státem, ve kterém produkt zakoupil.

 

Předmětem spotřební daně jsou výrobky na daňovém území EU vyrobené, nebo na toto daňové území dovezeny. Vybrané výrobky většinou souvisí se zdravotními riziky, které pro spotřebitele představují či jsou zátěží pro životní prostředí. První spotřební daně se vyskytly u benzinu a alkoholických nápojů, a to již ve 30. letech, jako reakce na hospodářskou situaci v mnoha zemích.

 

V ČR je předmětem daně zejména tabák a tabákové výrobky, alkoholické nápoje (pivo, víno, meziprodukty, líh, kvašené nápoje), dále pak benzin, nafta, topní oleje, LPG, uhlí a koks.

Slovníček pojmů

Směrnice EU

= normativní právní akt EU, který je včleněn do právního řádu daného členského státu.

Selektivní daň

= daň určena pro daný typ výrobku.

Článek je založený na těchto zákonech

  • Zákon č. 353/2003 Sb., Zákon o spotřebních daních - § 1 a násl.

Na našich stránkách používáme soubory cookies, a to k zajištění fungování stránek a analýzy návštěvnosti. Ukládání těchto souborů můžete odmítnout v nastavení svého prohlížeče.

Více o používání cookies Souhlasím