Smlouvu o ubytování řadíme mezi tzv. nájemní smlouvy. Jaká je právní problematika spojená s tímto typem smlouvy?
Léto je již v plném proudu a hotely, ubytovny, penziony a jiná zařízení se plní turisty. Možná se v některém z takových ubytovacích zařízení chystáte strávit dovolenou i Vy, a proto není na škodu znát pár základních pravidel, která by se měla dodržet při uzavírání smlouvy v tomto typu ubytování. Pro ty z Vás, kteří dovolenou trávíte raději na chalupě, platí ale to samé – smlouva o ubytování se totiž uzavírá i v případě, kdy se osoba chystá strávit, byť jen jednu noc, na vysokoškolské koleji, ubytovně či noclehárně.
Dobré by bylo možná začít hned u definice smlouvy o ubytování - bývá totiž velmi často zaměňována se smlouvou nájemní. Na rozdíl od ní se ale vyznačuje krátkodobostí a tím, že ubytování je tzv. přechodné. Přitom krátkodobost nelze jasně definovat, někdy totiž může i sama vyplývat z povahy ubytovacího zařízení. Kromě toho je uzavírána mezi ubytovatelem – tedy osobou, která ubytování za úplatu poskytne, a objednatelem – osobou, které je na základě smlouvy po zaplacení ubytování poskytnuto (v nájemní smlouvě se jedná o pronajímatele a nájemce). Dalším rozdílem je, že pokud je uzavřena smlouva o ubytování, vzniká objednateli právo i na služby s tím kterým ubytováním spojené, např. fitness, wellness, stravování, úklid atd.).
Z toho tedy vyplývají jasná základní práva a povinnosti ubytovatele i objednatele. Ubytovatel je zavázán objednateli poskytnou přechodné ubytování na dobu předem ujednanou nebo na dobu vyplývající z povahy ubytování, tedy ubytovací zařízení musí být způsobilé k řádnému, ničím nerušenému užívání. Naproti tomu objednatel je povinen ubytovateli za ubytování a služby s ním spojené zaplatit v dobu předem sjednanou a dodržovat pravidla spojená s ubytováním uvedená v ubytovacím řádu daného ubytovacího zařízení (např. nesmí bez souhlasu ubytovatele stěhovat nábytek – ubytovatel při vzniku škody může požadovat její náhradu).
Co by měla taková smlouva o ubytování obsahovat?
Včetně jasného vymezení předmětu ubytování by se v takovéto smlouvě měla rovněž nacházet úhrada za ubytování, tedy cena, z pravidla se v ní také nachází doba ubytování – to však nemusí být podmínkou. Dobré je také ve smlouvě mít ujednání o odstoupení od smlouvy – to je samozřejmě možné. Od smlouvy může poté odstoupit jak ubytovatel, tak objednatel. Ubytovatel v případě nedodržení povinností ze strany objednatele (např. nedodržení ubytovacího řádu), objednatel pak, pokud nejsou povinnosti dodrženy ze strany ubytovatele. Lze také od smlouvy odstoupit před uplynutím ubytovací doby – újma, která ubytovateli vznikne, je hrazena z objednatelovy kapsy. Ale pozor – pouze v případě, že jí ubytovatel nemohl zabránit.
Je třeba si dát pozor na dnes hojně využívané portály, jako je např. Airbnb. Zde je to s typem smlouvy, která bývá uzavírána mezi klientem a hostitelem, trochu složitější. Na první pohled by se totiž mohlo zdát, že musí jít o smlouvu o ubytování, podle zákona to tak ve většině případů sjednat nelze. Zákon nám totiž jasně říká, že smlouvu o ubytování lze použít pouze v případě, kdy jde o ubytovací zařízení k tomu určené, a navíc určené k ubytování přechodnému, tj. hotely, vysokoškolské koleje, ubytovny atd. Chaty či byty určené ke komerčnímu poskytování ubytovacích služeb v některých případech zařadit do této kategorie můžeme. Nutno ovšem brát v potaz, že v případě Airbnb jde většinou o pokoj v bytě či byt nebo rodinný dům, který je trvale obývaný a pouze dočasně přenechaný k užívání za úplatu. Proto jej nelze řadit do kategorie ubytovacích zařízení určených k přechodnému ubytování.