Jak si tento závazkový vztah ujednat?
Právní úpravu smlouvy o skladování nalezneme v občanském zákoníku, kde je tento závazkový vztah mezi skladovatelem a ukladatelem zakotven, a to společně s úschovou pod souhrnným označením schovací smlouvy. Její úprava má význam nejen v běžných situacích, kdy je zapotřebí si věci na nějakou dobu uložit, ale především v podnikatelském prostředí, jehož náplní je právě skladování zákonem stanovených věcí v prostorách k tomu sloužících. Povaha těchto věcí bývá často hospodářského rázu a nejčastěji jde o věci zastupitelné povahy - například písek, obilí, potraviny.
Zákon výslovně nestanovuje, jakou formou má být smlouva uzavřena. To znamená, že nemusí být obligatorně písemná a je ponecháno na úvaze stran, jakým způsobem bude sjednána. Z ustanovení občanského zákoníku vyplývá, že tato smlouva může být uzavřena mezi kýmkoliv, avšak pokud je opatrování věcí předmětem podnikání skladovatele, jedná se vždy o tento typ ujednání. V okamžiku, kdy je kontrakt uzavřen, není vyžadováno, aby byla současně věc, jež má být uskladněna, předána do opatrování. Předmětem skladování mohou být pouze věci movité, nelze tuto úpravu použít na nemovitosti (na rozdíl od úschovy). Dále by se mělo jednat o věci hmotné, nikoliv o nehmotné (pohledávka, ochranná známka), u nichž to jejich povaha nepřipouští.
Skladovatel se uzavřením smlouvy zavazuje k převzetí věci, jejímu uložení a opatrování. Naproti tomu je ukladatel povinen mu za uskladnění zaplatit skladné, což je považováno za hlavní rozdíl mezi úschovou a smlouvou o skladování. Při předání věci, jež má být skladována, vydá skladovatel ukladateli v písemné formě potvrzení o jejím převzetí, které může, avšak nemusí, mít formu tzv. skladištního listu. Jde o jistý doklad toho, že jsme někomu dali do opatrování věc a on ji fakticky převzal. Skladovatel věc pojistí, bylo-li tak s ukladatelem dohodnuto.
Skladování lze ujednat na dobu určitou či neurčitou. V případě, kdy je skladování ujednáno na dobu neurčitou, je možné, aby si ukladatel věc převzal kdykoliv za předpokladu, že bude zaplaceno skladné za odpovídající dobu. Pokud je věc uskladněna na dobu určitou, je možné si ji vyzvednout i před uplynutím stanoveného časového úseku, ovšem skladné je placeno za celou sjednanou dobu. Při přesažení doby, po kterou měla být věc uskladněna, je ukladatel povinen uhradit skladné i za počet těchto dní.
Další z povinností příslušících skladovateli je věc uložit odděleně od jiných skladovaných věcí tak, aby bylo na první pohled patrné, že se jedná o věci konkrétního ukladatele, který má právo v průběhu uskladnění kontrolovat jejich stav a skladovatel by mu měl toto oprávnění bez dalšího umožnit.
Pokud by skladovateli vznikla škoda v důsledku skladované věci, je po ukladateli oprávněn požadovat její příslušnou náhradu, a to za předpokladu, že škodu nemohl odvrátit. Zákon pamatuje i na situace, kdy si ukladatel nevyzvedne včas opatrovanou věc. V takovém případě skladovatel postupuje následovně. Nejprve vyzve ukladatele k vyzvednutí věci v patřičné lhůtě a pokud je to bezúspěšné, věc prodá a peněžitou částku vydá následně ukladateli, přičemž je oprávněn z této částky odečíst skladné a případné náklady související s prodejem.