Co to vlastně je?
Služebnost bytu můžeme zjednodušeně řečeno chápat jako dlouhodobý nájem bytu. Častým příkladem je situace, kdy někdo chce byt prodat či darovat, ale zároveň v něm chce ještě nějakou dobu žít/dožít, proto si k bytu zřídí služebnost. Daný institut tak bývá často nazýván jako právo na bydlení.
Jedná se o jedno z věcných břemen, které obecně slouží k tomu, aby oprávněná osoba mohla využít určitou část užitné hodnoty cizí věci. Rozlišují se zde tak 2 osoby – osoba oprávněná a povinná (= vlastník věci).
V praxi však dochází k nejasnostem, zda se jedná o služebnost užívání či požívání. Zjistíme to dle toho, jak jsou upravena práva a povinnosti stran. Pokud oprávněný má např. možnost byt pronajmout, jedná se o právo požívání. Pokud se nám to však nepodaří zjistit ani výkladem, zákon uvádí, že se jedná o služebnost užívání a oprávněná osoba byt užívá pro své potřeby a pro potřeby členů své domácnosti.
Jak lze služebnost zřídit? Existuje několik možností, z nichž nejčastější bude smlouva (smlouva o zřízení služebnosti) a dále pořízení pro případ smrti. Lze ji zřídit bezplatně nebo za úplatu, ať už formou jednorázové úhrady či pravidelné platby.
Často se objevují dotazy, jaký je vlastně rozdíl mezi nájmem a služebností bytu. Nájemní právo se zapisuje do katastru nemovitostí, pouze pokud to navrhne vlastník bytu nebo s jeho souhlasem nájemce, jedná se tedy o krok fakultativní. Na druhé straně služebnost bytu je zapisována do katastru nemovitostí vždy, neboť teprve okamžikem jeho zápisu služebnost vzniká (jinak by to bylo u věcí neevidovaných ve veřejném seznamu). Jeho výhoda spočívá v tom, že katastr nemovitostí je seznamem veřejným, tudíž se s touto skutečností může každý seznámit a může předejít případným pozdějším problémům v podobě neznalosti tohoto stavu. Služebnost bytu lze zřídit na dobu neurčitou bez možnosti výpovědi (př. do konce života – typicky chci bydlet v daném bytě na doživotí). Na druhé straně nájemní smlouvu na byt nelze uzavřít na dobu neurčitou bez možnosti výpovědi, neboť podstata institutu spočívá právě v dočasnosti. Z daného vyplývá, že služebnost bytu je podstatně stabilnější.
Co se týče údržby bytu, použijí se zde analogicky ustanovení o nájemních vztazích. Běžnou údržbu zajišťuje oprávněný, ostatní údržbu má na starosti vlastník bytu, který má povinnost věc udržovat v dobrém stavu.
Vlastník může část nemovitosti nezatížené služebností užívat sám, může ji pronajmout či jinak s ní nakládat.
Služebnost bytu je spojena s konkrétní oprávněnou osobou, která výkon tohoto práva nemůže převést na jiného. Lze ji sjednat i s více osobami, čímž vznikne tzv. spoluvlastnické užívací právo. Pokud není ujednáno jinak, zaniká služebnost smrtí oprávněného, a to i tehdy, pokud byla zřízená na dobu určitou.