Presumpce neviny je velmi často využívaný pojem. Co ale doopravdy znamená a co vše člověku zaručuje?
Presumpce neviny je pojem, který je v posledních letech, ať už ve spojitosti s politickou situací či ve spojitosti s médii, slyšet všude okolo nás. A ačkoliv je právní pojem presumpce neviny tak hojně využíván, jen málo lidí ho respektuje a ví, jaké je jeho skutečné právní vymezení. Co nám tedy říká zákon?
Institut presumpce neviny je důležitý zejména proto, že je považován za jeden z principů právního státu, který je velmi důležitý pro jeho fungování a rovné zacházení s občany. Presumpce neviny – právní domněnka, že každý, kdo je podezřelý, obviněný či obžalovaný, musí být považován za nevinného a stejně tak s ním musí být zacházeno. Platí tedy, že dokud není člověk odsouzený za trestný čin (tzn. není pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu vyslovena jeho vina), je nevinný. Důležitost této právní domněnky také dosvědčuje skutečnost, že je právně zakotvena např. ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nebo v Listině základních práv a svobod.
Problematika tohoto institutu nastává zejména v bodě, kdy se bavíme o tom, komu přísluší povinnost se touto domněnkou řídit. Jsou to pouze orgány činné v trestním řízení? Nebo orgány veřejné moci, stát, soukromé osoby či obecně široká veřejnost? Protože pokud by tato povinnost platila i např. pro média, dochází zde ke kolizi s právem na svobodné myšlení, svobodu přesvědčení, svobodu projevu a především s právem na informace. Zde je ale nutno podotknout, že v případě, kdy se médium rozhodne psát o člověku, který je podezřelý, má výhodu mnohem bohatšího slovníku na to, jak nepřímo vyjádřit jeho vinu, tudíž není tak omezováno jako jurisdikce. V rovině široké veřejnosti tak vlastně zastává roli soudce, protože člověk, o kterém do světa vypustí takové informace, je poté již nenávratně poškozen. A je také důležité si uvědomit, že je hluboce zasaženo jeho soukromí. A právě zde tedy dochází k dalšímu střetu, protože podle Listiny základních práv a svobod platí, že: „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.“
Jako opak presumpce neviny se poměrně často uvádí pojem presumpce viny, který ale není právně nijak závazný, a tudíž není v této problematice vůbec relevantní. Často je uváděn zejména ve spojitosti s politikou. Něco podobného jako presumpce viny je také zaváděno do systému autoritářských režimů – stačí, aby Vás někdo osočil či nařknul z trestného činu, a hned musíte dokazovat, že jste nevinný. Což se zejména v případě, kdy je u moci autoritářský režim, dělá mnohem hůř, než někomu dokazovat jeho vinu. Proto bychom si měli zvláště principů jako je presumpce neviny velmi vážit.