Jaké příjmy konkrétně spadají do předmětu daní z příjmů fyzických osob?
Daně tvoří stěžejní část příjmové složky veřejných rozpočtů každého státu a povinností je odvádět jsou zatížení prakticky všichni obyvatelé daného státu, nejvíce pak ti v ekonomicky produktivním věku. Zjednodušeně se jedná o peněžité plnění ukládané vždy na základě zákona. Daně se dále podle určitých kritérií dělí na různé typy a kategorie. Tou nejzákladnější, se kterou se setká ve svém životě drtivá většina z nás, je daň z příjmu fyzických osob. Co přesně je ale předmětem této daně a co už naopak není?
Daň z příjmu fyzických osob patří mezi daně přímé, což znamená, že je možné přesně určit osobu, která je jejím plátcem. Zákonnou úpravu nalezneme v zákoně č. 586/1992 Sb., zákon České národní rady o daních z příjmů (dále jen „Zákon o daních z příjmů“). Předmětem této daně jsou příjmy ze závislé činnosti, příjmy ze samostatné činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmu a ostatní příjmy. Příjmem se zde rozumí příjem peněžní i nepeněžní. Je důležité si uvědomit, že takový příjem je možno dosáhnout i směnou. Nepeněžitý příjem je potřeba následně pro účely daně z příjmu fyzických osob ocenit. Typicky se tak děje podle zákona o oceňování majetku. Alternativní postup k oceňování nepeněžitého příjmu nabízí přímo také Zákon o daních z příjmů.
Pod příjmy ze závislé činnosti se typicky řadí příjmy z pracovněprávního, služebního nebo členského poměru (a obdobného poměru). Vedle toho zde ale spadají také příjmy za práci člena družstva, společníka společnosti s ručením omezeným a komanditisty v komanditní společnosti. Příjmem ze závislé činnosti jsou i odměny členů orgánů právnických osob nebo odměny likvidátora.
Klasickým příkladem příjmu ze samostatné činnosti je příjem ze živnostenského podnikání nebo jiného podnikání, ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění. Do této kategorie ale spadají také podíly na zisku společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti. Dále je příjmem ze samostatné činnosti i příjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví nebo autorských práv, a to i příjem z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl, pokud se tak děje na vlastní náklad. V neposlední řadě tady patří také příjmy z nájmu určitého obchodního majetku a jakousi zbytkovou klauzulí jsou ještě příjmy z výkonu jakéhokoliv nezávislého povolání.
V rámci příjmů z kapitálového majetku podléhají u fyzických osob zdanění podíly na zisku obchodních korporací nebo podílových fondů. U fondu však pouze za podmínky, že podíl je v podobě cenného papíru. Zdanění pak podléhají i úroky z držby cenných papírů. Řadí se sem také úroky a jiné výnosy nebo pojistné plnění. Osvobozeny od daně nejsou ani dávky penzijního připojištění se státním příspěvkem. Plnění ze zisku svěřenských fondů či rodinných fundací rovněž zákon chápe jako příjem z kapitálového majetku.
Pod kategorii příjmy z nájmu spadá zejména příjem z nájmu nemovitých věcí a bytů. Vedle toho tady patří také dlouhodobý nájem movitých věcí. Příležitostný nájem movité věci je považován za součást příjmů ostatních. Těmi zákon rozumí příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku a zároveň se nejedná o příjmy patřící do některé z výše zmíněných kategorií. Kompletní výčet těchto tzv. ostatních příjmu nalezneme v § 10 Zákona o daních z příjmů. Zde je třeba upozornit, že zdanění podléhají také výhry z hazardních her, z reklamních soutěží, reklamních slosování nebo například soutěží sportovních. Zdaněním je mimo to zatíženo také přijetí výživného či důchodu.
Zákon o daních z příjmů navíc také jasně stanovuje, co naopak předmětem daně z příjmu fyzických osob není. Kompletní výčet takových příjmů se nachází v § 3 odst. 4 tohoto zákona. Za zmínku stojí ustanovení o nezdanitelnosti vráceného majetku v rámci restitucí. Toto téma, konkrétně církevní restituce, v současné době rezonuje napříč politickým spektrem. Některé parlamentní strany by rády zákonem upravily zdanění finančních náhrad církvím za majetek, který jim nebyl v rámci restitucí navrácen.