Často se hovoří o právech pacienta. Má i lékař nějaká práva?
V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb můžeme často slyšet o právech a povinnostech pacientů. Povinnosti lékařů jsou brány jako samozřejmost, ale mají lékaři i nějaká práva? Na tuto otázku najdete odpověď v následujících řádcích.
Důležitá práva lékařů
Především jsou zde dvě důležitá práva – právo být informován a právo odmítnout poskytnutí zdravotní služby pacientovi.
Právo být informován
Právo být informován znamená, že pacient musí lékaři sdělit závažné skutečnosti o svém zdravotním stavu. To se týká například infekčních onemocnění, ale i onemocnění vnitřních orgánů a proběhlých operací. Lékař nemusí poskytnout zdravotní službu v případě, že by mohlo dojít k přímému ohrožení života lékaře nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví. Tím se myslí například neposkytnutí zdravotní služby v hořícím domě nebo podobné situaci, kdy by sám lékař mohl utrpět vážnou újmu na zdraví.
Právo odmítnout poskytnutí zdravotní služby pacientovi
Odmítnout pacienta lze ze tří zákonných důvodů. Prvním je nedostatečná kapacita zdravotnického zařízení. Druhým důvodem je přílišná vzdálenost místa pobytu pacienta, přičemž by byl obtížný výkon návštěvní služby. Posledním důvodem je pak skutečnost, že pacient není pojištěncem zdravotní pojišťovny, se kterou má zdravotnické zařízení uzavřenu smlouvu. To se však nevztahuje na občany Evropské unie, Švýcarska a států, s nimiž má ČR uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení. V případě přijetí pacienta je ale třeba jej informovat, že případné náklady bude povinen uhradit.
Další práva lékařů
Dalším právem je odmítnutí poskytnutí zdravotní služby pacientovi z důvodu, že by to odporovalo svědomí nebo náboženskému vyznání lékaře. Zde se však dostáváme na velmi tenký led. V praxi se lze s tímto často setkat v souvislosti s prováděním interrupcí a jiných zákroků, u nichž se střetává právo a etika. O tom, že chce lékař uplatnit výhradu svědomí či vyznání, ihned informuje poskytovatele zdravotních služeb a tento pacientovi zajistí jiného zdravotnického pracovníka. Odmítnout pacienta však nelze, pokud by tím byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví a poskytovatel by nebyl schopen zajistit jiného zdravotnického pracovníka.
Jedním z práv je také omezení volného pohybu pacienta. To v nezbytně nutných případech slouží k tomu, aby nedošlo k újmě pacienta, čímž by vznikla zdravotnickému zařízení odpovědnost za takovou újmu. Nicméně je třeba vysvětlit, ať už samotnému pacientovi či jeho blízkým, z jakých důvodů lékař přistoupil k tomuto opatření.
Často se stává, že v médiích se objeví kauza v hlavní roli s lékařem či jiným zdravotnickým pracovníkem. Ochrana osobnosti lékaře a dobrá pověst zdravotnického zařízení jdou mnohdy stranou. V médiích se mohou objevit zkreslené informace, které mohou nenávratně poškodit pověst lékaře. V případě, že se jakékoli takové nařčení ukáže jako nepravdivé, je možné se bránit žalobou na ochranu osobnosti, žalobou na ochranu dobré pověsti právnické osoby nebo trestním oznámením pro pomluvu.
Práva lékařů a jiných zdravotnických pracovníků jsou stále poněkud opomíjena. Proto je dobré si uvědomit, že nejen pacient má svá práva a poskytování zdravotních služeb není vždy automatická záležitost. Například svoboda svědomí a náboženského vyznání je zakotvena v Listině základních práv a svobod, na kterou se často odvolávají samotní pacienti. Tato platí ale samozřejmě i pro lékaře, neboť i tito mají svá práva.