On asi zemřel. Ale co s tím?

15. ledna 2019  |  Patricie Filipková

On asi zemřel. Ale co s tím?

Prohlášení za mrtvého

Smrt s sebou nese zcela jistě spoustu právních důsledků, především dochází k zániku právní osobnosti. Ne vždycky je však možné smrt člověka, její čas a místo, kde nastala, jednoznačně prokázat. Právě z těchto důvodů zákon umožňuje institut prohlášení za mrtvého.

 

Pokud je možno provést prohlídku těla zemřelého, vystaví se poté úmrtní list, který je veřejnou listinou. Touto listinou lze prokázat smrt člověka.

 

Co dělat, když není k dispozici tělo zemřelého?

Často se však stávají případy, kdy tělo mrtvého k dispozici není, tudíž nemůže proběhnout prohlídka zemřelého. Nelze tedy identifikovat tělo. Soud v daném případě člověka prohlásí za mrtvého i bez návrhu. Osoba však musí být účastna takové události, že se její smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá (př. letecká havárie, kde zemřeli všichni pasažéři a prokáže se, že dotyčná osoba byla rovněž v letadle). V takovém případě soud tedy prohlásí člověka za mrtvého i bez návrhu a určí ve svém rozhodnutí den smrti, za důkaz poslouží výslechy svědků, seznamy cestujících apod.

 

Dále je možné prohlásit osobu za mrtvou v případě, že její smrt není jistá, ale je pouze vysoce pravděpodobná (jedná se o domněnku smrti). Soud člověka prohlásí za mrtvého na návrh osoby, která na tom má právní zájem a pokud lze mít důvodně za to, že člověk zemřel – př. dojde ke ztrátě lodi bez nalezení těl, případně trupu lodi. Na člověka, který byl prohlášen za mrtvého, se hledí, jakoby zemřel. Byl-li prohlášen za mrtvého manžel/ka, manželství zanikne dnem, který se pokládá za den jeho smrti (to samé platí i u registrovaného partnerství).

 

Jak je to v případě, když je někdo nezvěstný?

Nezvěstného lze prohlásit za mrtvého rovněž pouze na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a až po uplynutí lhůt stanovených zákonem (ty jsou odstupňované dle charakteru rozhodné události – nejdříve po uplynutí pěti let počítaných od konce roku, v němž došlo k prohlášení za nezvěstného). Člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného soudem prohlášen, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí sedmi let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl ještě naživu. Osoba, která se stala nezvěstnou před dovršením osmnáctého roku věku, nelze prohlásit za mrtvou před uplynutím roku, v němž uplyne 25 let od jeho narození.

 

Člověka, který se stal nezvěstným jako účastník události, při níž byl v ohrožení života větší počet osob lze prohlásit za mrtvého po uplynutí tří let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl v průběhu těchto událostí ještě naživu.

 

Pokud se zjistí, že člověk prohlášen za mrtvého je naživu, k prohlášení za mrtvého se nepřihlíží a prohlášený znovu vstupuje do všech svých práv a povinností. Manželství (registrované partnerství) se však neobnovuje.

Článek je založený na těchto zákonech

  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - § 26 – § 29, § 71 – 76

Porovnejte si své znalosti

Znáte základy práva?

vyzkoušet kvíz

Na našich stránkách používáme soubory cookies, a to k zajištění fungování stránek a analýzy návštěvnosti. Ukládání těchto souborů můžete odmítnout v nastavení svého prohlížeče.

Více o používání cookies Souhlasím