Prohlášení za nezvěstného.
Tento institut upravuje situace, kdy někdo „zmizí“, aniž by bylo možné zjistit, zda zemřel, či zda je stále naživu. Nikdo totiž neví, kde se dotyčná osoba zdržuje. Může se stát, že člověk opustí své bydliště a nejsou o něm zprávy, kde se nachází, nejsou však důvody pochybovat, že osoba je stále naživu. Stává se, že někdo například odjede do zahraničí s cílem vyhnout se trestnímu stíhání.
Co znamená "nezvěstnost"?
Vzhledem k tomu, že okolí této nezvěstné osoby musí dále fungovat, musí zajišťovat praktické aspekty života – rodinného, pracovního apod., zákon upravuje tzv. nezvěstnost. Soud může prohlásit člověka (svéprávného) za nezvěstného tehdy, pokud opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje a pokud taková osoba neprovedla efektivní opatření o svém majetku. Soud uvede v rozhodnutí den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti. Prohlášení osoby za nezvěstnou se může stát na návrh osoby, která na tom má právní zájem, zejména manžela nebo jiné blízké osoby, spoluvlastníka, zaměstnavatele nebo korporace, na níž má tento člověk účast. Nezvěstný člověk se však stále považuje za živého.
Nezvěstnost slouží k ochraně jak nepřítomné osoby, tak i k právní jistotě s ním spojených osob, neboť ačkoliv je dotyčná osoba neznámo kde, ostatní osoby potřebují dále fungovat. Účinky prohlášení za nezvěstného spočívají v tom, že je vyloučena nezbytnost, aby se nějakým způsobem nahrazoval souhlas či přivolení nezvěstné osoby k právním jednáním dalších osob v záležitostech rodiny či majetkových aktivit. Rovněž v případech, kdy je v korporacích rozlišována váha hlasů, hledí se na nezvěstného jakoby nebyl a s jeho hlasem se nepočítá.
Účinky prohlášení nezvěstnosti končí, jakmile se člověk prohlášený za nezvěstného vrátí, respektive opět se fakticky ujme svých záležitostí. K jeho návrhu soud prohlášení zruší s deklaratorním účinkem. Prohlášení pozbývá účinků i dnem, který platí za den smrti nezvěstného. Kdo byl prohlášen za nezvěstného, nemůže namítat neplatnost nebo neúčinnost právního jednání učiněného za jeho nepřítomnosti, k němuž došlo za účinků takového prohlášení, protože se při nich projev jeho vůle nevyžadoval.