Kdo má odpovědnost za škodu způsobenou privilegovaným zvířetem?
Asistenční pes, dle občanského zákoníku, patří mezi tzv. privilegovaná zvířata, tj. taková, která pomáhají lidem se zdravotním postižením nebo k výdělečné činnosti či k výkonu povolání. Do této kategorie tedy spadá nejen asistenční pes, ale také např. pes hlídající objekt, pes sloužící v armádě či u policie, ale také pes používaný v canisterapii.
Nemusí se jednat sice zrovna jen o psa, ale jen těžko si v těchto funkcích představíme kočku či jiné domácí zvíře, které by zároveň mohlo někomu ublížit. Příklad: Asistenční pes vejde nečekaně do vozovky a řidič auta ve snaze se vyhnout srážce se psem a slepcem prudce zabrzdí, přičemž do něj narazí další auto jedoucí za ním a způsobí tak škodu, pak pokud jejich majitel prokáže, že tomu nemohl zabránit, jelikož byl slepý a neviděl, že jeho asistenční pes do vozovky vstupuje nebo v případě majitele hlídacího psa, který někoho napadl, se bude obhajovat, že napadený člověk byl v objektu, který hlídal pes a dle výcviku jednoduše tento pes konal svou práci a majitel nebyl zrovna na místě, aby psu v napadení zabránil, pak se budeme jen těžko domáhat náhrady škody způsobené tímto privilegovaným zvířetem. Jediné, co by v této situaci pomohlo se náhrady škody přeci jen dočkat, by byla argumentace, že pes nebyl náležitě vycvičen a jako takový nemůže spadat do kategorie tzv. privilegovaných zvířat.
Jiná situace je, pokud by například hlídací pes někoho napadl mimo hlídací objekt nebo asistenční pes by napadl v parku jiného psa. Pak by totiž byla ona privilegovanost „anulována“ a poškozený by náhradu škody prosadil snadněji. K tomuto „anulování“ by totiž došlo už tím, že mimo hlídací objekt není pes již psem hlídacím, agresívní asistenční pes nemůže být asistenčním psem atd. Na neprivilegovaná zvířata se totiž vztahuje jiný, tvrdší metr při posuzování odpovědnosti majitele za škodu způsobenou zvířetem, a proto by za škodu byl majitel odpovědný v plné míře.