Nemajetková újma v občanskoprávním řízení.
Újmu dělíme na majetkovou a nemajetkovou. Majetková újma označuje ztrátu na majetku a zahrnuje jak škodu skutečnou, tak ušlý zisk. Naproti tomu nemajetková újma znamená jakákoli újma mimo újmu majetkovou.
Nemajetková újma se odčiňuje přiměřeným zadostiučiněním, které se poskytuje v penězích, nejde-li odčinit škodu skutečnou a dostatečnou nápravou.
V mnoha případech se poskytuje spolu se škodou. Takovéto odčinění nastává mimo jiné v případě zásahu do přirozených práv člověka, která chrání osobnost člověka. Přirozenými právy člověka se myslí lidská svobodná vůle, smysl, rozum, čest, soukromí aj. Definuje je občanský zákoník (dále též „Zákon“), jako vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva. Patří sem tedy právo na život, na rodinu, na důstojnost, na jméno, na zdraví, k tělu, či žít v příznivém životním prostředí. Právo na nemajetkovou újmu je též využíváno v právu duševního vlastnictví, tj. při zásahu do průmyslových či autorských práv, obchodního tajemství či obchodní firmy či např. při průtazích ve správním řízení.
Zadostiučinění, kterým se poskytuje tato újma, která může mít mnoho podob, jde například o omluvu, ovšem často bývá vyčíslena ve finanční výši. Jako nemajetková újma se dle Zákona odčiní i způsobené duševní útrapy.
Stanovení výše nemajetkové újmy je ponecháno na soudcích, kteří o ní rozhodují.
Speciálně je v zákoně upravena náhrada při ublížení na zdraví a při usmrcení.
Při ublížení na zdraví se odčiní újma peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy i ztížení společenského uplatnění.
Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví se odčiní duševní útrapy manžela, rodičů, dětí nebo jiné osoby blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení.