Malichernost? Kdepak, jde o jeden z nejčastějších sousedských sporů.
Problematiku sousedských imisí nám upravuje občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb). V občanském zákoníku bychom nalezli jejich demonstrativní výčet. Pod pojmem imise si představujeme takové jednání, jehož účinky se projeví i na sousední nemovitosti. Dochází k rušení práva druhého vlastníka. Tento níže popisovaný druh imise řadíme mezi imise nepřímé, neboť nevznikají z úmyslného chování souseda. Vyplývají z nich i určité výjimky.
Sousedské vztahy nám může narušit i jeden jediný strom, který stojí na bezprostřední hranici sousedících pozemků. Malichernost? Kdepak, jedná se o jeden z nejčastěji řešených sporů mezi sousedy. Důvodem takového problému může být stínění velké části sousedního pozemku, velká míra spadaného listí, jehličí, poškození domu kořenovým systémem vzrostlého stromu či vyčerpání podzemní vody apod. Občanský zákoník přesně vymezuje dané vlastnosti, které by měl každý zasazený strom vůči sousednímu pozemku (respektive jeho hranici) splňovat. Pro stromy, které obvykle dorůstají výšky přesahující 3 metry, je pro tyto případy stanovena přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 metry. Pro ostatní stromy je určena vzdálenost 1,5 metru od společné hranice. Avšak i v těchto případech existuje několik výjimek.
Na tyto parametry například nemusí být brán zřetel, jde-li o případ, kdy samotné stromy tvoří rozhradu či pokud se jedná o vzácné stromy. Je tedy velký rozdíl, řešíme-li případ jednoho několikaletého smrčku či stoletého vzácného a chráněného dubu, kde by případné imise byly ve většině případů tolerovány. Je tedy velkou nutností dbát a zjistit míru možné imise, která je hodnocena dle místních poměrů, kdy klíčovou roli zde hraje katastr nemovitostí, který nám odkryje charakter pozemku, tak jak na tuto potřebu apeluje Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích.
Jak se tedy bránit vůči problémům, které mohou ze vzrostlých stromů nastat na našem pozemku? V prvé řadě je nutno připomenout, že sousedské vztahy jsou jen jedny a jejich náprava nemusí být po rozhořčených jednáních obou stran jednoduchá, ba dokonce ani možná. V první řadě bychom tedy měli počáteční spor řešit domluvou, jedná se však o slušnost, nikoliv povinnost. Právní úprava sice po vyzvání souseda (vlastníka stromu) umožňuje vlastníkovi dotčeného pozemku řešit případ ze své vlastní iniciativy (ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve přesahující na jeho pozemek apod.), ale je otázkou, zda i takový zásah by nenarušil sousedskou pohodu.
Co když daný problém však nejde vyřešit v klidu a náprava stavu je v nedohledné době? Je zde možnost podat žalobu k soudu a domáhat se toho, aby soused napravil dosavadní stav, tedy aby se soused například zdržel stínění či v žalobě požadovat pokácení daného stromu.
Pozn.: Ve většině případů se setkáme s kolizí staré právní úpravy (v této době byl strom vysazen) a právní úpravy nové (vznik imise). K této problematice se ve svém rozsudku vyjadřuje Nejvyšší soud, který zkonstatoval, že pravidla v občanském zákoníku se mají využít pouze na stromy vysazené po 1. 1. 2014 a z tohoto důvodu se nelze domáhat odstranění stromů vysazených dříve.