Jak se s ním vypořádat?

Hluk je stále závažnějším problémem, který komplikuje život snad všude. Obtěžování hlukem je nepřípustné, jde-li nad míru přiměřenou místním poměrům. Toto pravidlo je zakotveno v občanském zákoníku, který takovému činu říká imise. Stanoví, že vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zda se ve Vašem případě jedná o imisi, je třeba vzít do úvahy intenzitu hluku, dobu, ve které k rušení dochází a jak dlouho trvá. Posuďte také, zda jde o situace jednorázové, opakované, úmyslné apod.

 

Jako nejzákladnějším řešením se jeví sousedská domluva, ačkoliv ne vždy to je jednoduché. Pokud to však nepomůže a špunty do uší nestačí, můžete se obrátit na policii. Ta rušícímu sousedovi domluví, případně mu uloží pokutu (pokud spáchá přestupek - typicky se jedná o případy rušení nočního klidu).

 

Jako další možnost se jeví podání tzv. sousedské žaloby. Tento krok si však velmi dobře rozmyslete, neboť je zcela jisté, že ještě více naruší vaše sousedské vztahy. Žalobou můžete docílit toho, že soud sousedovi uloží, aby se svého jednání zdržel a v hlukových imisích nepokračoval. Žalobní návrh formulujte tak, že žalovaný je povinen zdržet se obtěžování žalobce hlukem z (v žalobě uvedeného) pozemku žalovaného (případně i z jiné věci patřící žalovanému), pronikajícím na (v žalobě uvedenou) nemovitost žalobce. Před jejím podáním doporučujeme obstarat zprávu o měření hluku od autorizovaného subjektu. Obtěžován můžete být nejen jakožto bezprostřední soused, ale též jako vzdálenější. Pokud jste v pozici nájemce a nikoli vlastníka, můžete tento problém řešit i se svým pronajímatelem. Zákon mu totiž přikazuje zajistit nájemci plný a nerušený výkon svého práva. V prvé řadě si musíte určit, zda sousedovo chování je „nad míru přiměřenou místním poměrům“. Posuzuje se to dle objektivně zjištěných místních zvyklostí. Kupříkladu v turistických oblastech bude zcela běžná míra hlučnosti vyšší než v málo osídlené oblasti, např. v okolí národního parku. Na druhé straně, přiměřená míra obtěžování štěkotem nebo bučením bude vyšší na vesnici než ve městě.

 

Pokud hluk překračuje hygienické limity, jedná se vždy o hluk nepřiměřený místním poměrům. Tyto hodnoty ukazují míru, kdy zdraví ještě není poškozováno. Naopak, i v případě, kdy hygienické limity hluku překračovány nejsou, může jít podle okolností o míru nepřiměřenou místním poměrům.

 

Závěrem je třeba zmínit, že práva výše uvedená můžete proti hluku (imisi) využít vůči sousedům i jako nájemci bytu přímo vůči nájemcům jiných bytů v domě. Nejedná se tedy o výsostní práva vlastníků.