Soutěž „na hraně“?

Nekalá soutěž, respektive nekalosoutěžní jednání, je pojem, který se vyskytuje v problematice hospodářské soutěže či v ostatních hospodářských činnostech, které se objevují na trhu. Přestože v Listině základních práv a svobod nalezneme ustanovení, které hovoří o právu každého na volbu svobodného povolání a provozování hospodářské činnosti ochranu a ochrany hospodářských zájmů, tak zákon stanovuje jaké chování je nekalostní a je tedy zákonem zakázáno. Nekalá soutěž je zakázána zejména z důvodu tvorby agrese na trhu, klamání spotřebitele či rozporu s dobrými mravy.

 

Ten, kdo se účastní hospodářské soutěže, je osoba tzv. soutěžitele, který vstupuje na trhu do soutěžních vztahů s dalšími subjekty, které působí ve stejných (obdobných) oborech hospodářské činnosti. Jedná-li se o výrobky či služby, které jsou zaměnitelné, mohou se soutěžitelé dostat do zájmového střetu, který může zapříčinit jejich nekalostní jednání, ke kterému přistoupí, aby právě jejich pozice na trhu byla na nejvyšší úrovni a co s nejmenší ztrátou.

 

Občanský zákoník nám jmenovitě vymezuje typy nekalostních praktik, které jsou jako nekalostní soutěž hodnoceny. 
 

Jedná se o: 

  • klamavou reklamu, 
  • klamavé označování zboží,
  • vyvolání nebezpečné záměny výrobků, 
  • parazitování na pověsti jiného soutěžitele, 
  • podplácení, 
  • zlehčování, 
  • srovnávací reklama (pokud není shledána jako přípustná),
  • porušení obchodního tajemství, 
  • dotěrné obtěžování, 
  • ohrožení zdraví a životního prostředí. 

    Když se zamyslíme nad některými reklamam, pak se nám některé mohou zdát svým obsahem „na hraně“.

 

Jak se mohou ostatní soutěžitelé bránit? I na to občanský zákoník myslí a umožňuje mnoho možností ochrany proti nekalé soutěži. Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, má nárok požadovat zdržení se nekalostního jednání, a to na základě podání žaloby. Tato osoba (jak FO, PO, podnikatel i nepodnikatel, spotřebitel,…) může požadovat také zadostiučinění, které může nabýt jak peněžité, tak také nepeněžité formy. V mnoha případech by se jednalo o veřejnou omluvu adresovanou poškozené straně a následné nápravě škodlivého stavu. I v tomto případě je možnost žádat o náhradu škody, která vznikla jednáním soutěžitele, anebo využít institutu žaloby na bezdůvodné obohacení, a to v situaci velkého překročení dobrých mravů a hospodářských praktik. V ČR máme několik dozorčích orgánů, na které se každý může obrátit. Nejvýznamnější dozorčí orgán představuje Česká obchodní inspekce, jejíž shledání chybného jednání má v některých případech i trestněprávní důsledky.