Píše se rok 2014 a na pomyslnou černou listinu v oblasti finančnictví a daní se vpisuje případ LuxLeaks, známý také pod názvem Luxembourg Leaks...
Jednalo se o jeden z největších daňových skandálů vůbec a i dnes o něm můžeme číst či slyšet, možná právě v návaznosti na Evropskou Unii (dále jen EU), která mj. nejen v odkrývání možná nezákonných taktik napomáhala, ale je aktivní složkou v této daňové problematice ještě dnes.
O co šlo v kauze LuxLeaks?
Kauza LuxLeaks má své kořeny již v 90. letech 20. století, kdy Lucembursko implementovalo směrnici EU, umožňující platit korporacím daň v té zemi, ve které přihlásí své sídlo, namísto v zemi, ve které svou činnost, obchod skutečně vykonávají. Na základě této možnosti začaly být uzavírány daňové režimy, za jejichž vznikem stála tzv. Velká Čtyřka, v rámci které jsou spojeny čtyři největší a nejvlivnější poradenské firmy (PricewaterhouseCoopers, KPMG, Ernst & Young a Deloitte). Velká Čtyřka daňové režimy navrhla tak, aby co nejlépe zvýhodnily účastníky smluvního vztahu a byly řádně schváleny daňovou správou. Jednalo se o princip, který spočíval v přesunu zisků přes Lucembursko, aby tento přesun pro snížení odvodu daní byl co nejefektivnější. V době největší „slávy“ daňová povinnost představovala pouhé 1 %. V rámci vyšetřování se zjistilo, že právě Lucembursko na základě schválených daňových režimů nabízelo mnoho prohlášení, kterými si vzalo pod svá křídla korporace, kterým tak ušetřilo stovky miliard amerických dolarů a otevřelo dveře pro velkorysé půjčky všech zúčastněných, což mělo celosvětový dopad.
Kladla se také otázka, zda se jedná pouze o mezipodnikovou výpomoc či o negativní ovlivnění trhu v nezanedbatelném měřítku. Odpověď na tyto spekulace přinesla Evropská komise pro generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, jejíž stanovisko znělo jasně: jedná se o nelegální státní výpomoc a krácení daňové povinnosti.
Kdo stojí za odhalením tohoto skandálu?
Za odhalením stojí vyšetřování Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), kteří odhalili nekalé praktiky mezinárodních firem a Lucemburku. Jednalo se o více jak 80 novinářů a za pomoci mezinárodních medií přezkoumali okolo 600 daňových režimů, které byly vytvořeny právě za účelem snížení daní. ICIJ dokonce získala za své odhalení cenu za žurnalistiku - The George Pold Award.
Je však zajímavé, že žádná z daných firem nebyla dosud potrestána. Byly snad upřednostněny soukromé zájmy firem před spravedlivým jednáním a veřejným zájmem? Místo přímo zúčastněných byli v hledáčku tzv. whistlebloweři, což jsou osoby, které ve společnosti pracovaly, měly tedy možnost poodhalit nekalé praktiky uvnitř fungování korporace a ty nezákonné v rámci veřejného zájmu odtajnit. Klíčovou roli zde hrál především francouzský whistleblower Antoin Deltour, který měl stát za únikem kontroverzních daňových dohod. Tito aktéři byli odsouzeni k odnětí svobody a ne nízkým pokutám, přestože by v jiných zemích za takové jednání sklidili spíše obdiv, nežli trest. Nakonec v roce 2018 Antoin Deltour i ostatní whistlebloweři byli zproštěni viny.
Přestože vrhla tato událost negativní světlo nejen na zúčastněné firmy, Lucemburskou vládu i justici, znamenala také jedno velké pozitivum. Tento skandál zapříčinil zavádění a zlepšování dosavadních pravidel v oblasti daní a financí vůbec, mj. na základě kontrol zprostředkovávaných EU.