Okolnosti vylučující protiprávnost.
Trestným činem je jednání, které je proti zákonem stanovenému jednání. Trestní zákoník nám dává přesnou legální definici trestného činu, tj. čin, který je protiprávní, a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Trestné činy lze pak rozlišit na přečiny, jakožto nedbalostní trestné činy, zločiny a zvlášť závažné zločiny.
Trestně odpovědným může být pouze ten, kdo naplnil znaky trestného činu, a to chováním v rozporu se zákonem. To znamená, že trestní odpovědnost nese každý, kdo protiprávním jednáním zavinil skutečnost, která je dle trestního zákoníku trestným činem. Této odpovědnosti se ale lze za určitých okolností vyhnout. Jedná se o případy, kdy trestnému činu chybí protiprávnost, jakožto podstatný znak trestného činu. Osoba tedy způsobila čin jinak trestný, a v důsledku takových okolností je pak jednání osoby ospravedlněno.
V trestním zákoníku je uvedeno celkem pět okolností, které zbavují trestní odpovědnosti – krajní nouze, nutná obrana, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně. V praxi však existují i jiné případy, které lze považovat za okolnosti, které vylučují protiprávnost trestného činu, například v rámci výkonu povolání nebo při výkonu práv a povinností. Tedy například exekutor chodí do domu a zabavuje věci v mezích zákona. V takovém případě se nejedná o trestný čin porušování domovní svobody či o trestný čin krádeže, neboť exekutor to má jako náplň práce stanovenou zákonem.
Krajní nouze
Krajní nouze je jednání, které by za jiných okolností mohlo být trestným činem, ale pachatel se ho dopustil v situaci, kdy odvracel přímo hrozící nebezpečí. Při krajní nouzi dochází ke střetu dvou zájmů chráněných zákonem, tedy dvou osob. Jedné z těchto osob hrozí porucha, která může být odvrácena pouze tak, že způsobí poruchu i druhé osobě a ne jinak a tato osoba není povinna útok snášet (takovou osobou je například lékař v rámci ošetření nakaženého chorobu). Například na osobu AB nečekaně zaútočí v parku pes bojové plemeno. Osoba AB se snaží bránit, a tak použije k obraně vedle stojící kolo osoby XY, které sice psa odežene, ale je následně zničeno. Osoba AB byla tedy ohrožena na zdraví, v důsledku ochrany se zmocnila cizího jízdního kola, což by byl čin jinak trestný, avšak v jeho případě jednal ve stavu krajní nouze, tudíž jednal za okolnosti vylučující protiprávnost.
Nutná obrana
Nutná obrana je dalším ze způsobů, kdy se jedná o odvrácení útoku na zájem chráněný zákonem. Toto odvrácení, které je namířeno proti útočníkovi je provedeno protiprávním jednáním, tedy činem jinak trestným. Ten, kdo odvrací útok, chrání zájmy státu, jedná ve prospěch zákona, a tudíž je více chráněn než útočník, a to z následujících důvodů. Jednání útočníka je vždy protiprávní, kdežto obránce pouze hájí zájmy své, jiných osob či státu. Útočník je vždy před vznikem situace připraven, tudíž má jisté výhody. Kdy zaútočí je pouze na něm a má to předem promyšlené. Kdežto obránce neví, že bude napaden a obvykle nemá ani vhodné prostředky obrany. Dalším z důvodů je, že útočník si může čin rozmyslet a zvolit si, zda k tomu dojde, naproti tomu obránce je do útoku nucen a jedná v afektu a rozrušení. Obránce má také nevýhodu ve formě přizpůsobení se intenzitě útoku útočníkem.
Svolení poškozeného
Svolení poškozeného je vyloučení trestnosti jinak protiprávního činu, neboť poškozená osoba dala k zásahu do svých práv souhlas. To znamená, že jakýkoliv odsouhlasený zásah se stává dovoleným a oprávněným. Je vyloučené, aby poškozený dal souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení. Souhlas se musí vztahovat pouze k zájmům poškozeného jednotlivce o nichž může rozhodovat on sám a nedotýkají se nijak zájmů společnosti.
Dovolené riziko
Dovolené riziko je vyloučení protiprávnosti v rámci například vědeckotechnického pokroku, nějakého výzkumu, lékařského rizika apod. Jedná se o riziko dovolené, neboť v těchto případech je někdy třeba zájmy chráněné státem vystavit určitému nebezpečí. Podmínkou však je, že to musí být za účelem prospěchu společnosti.
Oprávněné použití zbraně
Posledním případem uvedeným v zákoně jako okolnost vylučující protiprávnost je oprávněné použití zbraně. To znamená, že trestný čin nespáchá ten, kdo použije zbraň v mezích stanovených jiným právním předpisem, např. o ozbrojených silách ČR, o obecní policii, o Vězeňské službě a justiční stráži ČR atp.