Výživné rozvedeného manžela
Po rozvodu manželství se předpokládá, že se každý z bývalých manželů postará sám o sebe. Ne vždy se tomu tak děje, proto zákon upravuje možnost výjimky, a to právě za účelem zmírnění některých majetkových dopadů.
Co je vyživovací povinnost?
Pokud například dojde k situaci, že rozvedená manželka není schopna se sama uživit a tato její neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu její bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost. Podmínkou je, že to po něm lze spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo po skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.
Okolností mající původ v manželství nebo v souvislosti s ním může být například dlouholeté manželství spojené s péčí oprávněného manžela o rodinnou domácnost, čímž ztratil kvalifikaci.
Předpokládá se, že se manželé či bývalí manželé na rozsahu vyživovací povinnosti a způsobu jeho poskytování dohodnou. Může se jednat o pravidelné vyplácení určité finanční částky, naturální plnění či umožnění užívání věci, kterou vlastní druhý z manželů, například automobil.
Zákon umožňuje poskytnout bývalému manželu tzv. odbytné – částka, na které se obě strany dohodnou s tím, že pokryje právo na výživné v plném rozsahu.
Pokud se strany na výživném nedohodnou, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud. Konkrétní výši výživného určí v daném případě soud, přičemž při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno. Přihlíží i k tomu, zda si rozvedený manžel neopatřil vhodné zaměstnání, ačkoliv mu v tom nebránila závažná překážka, zda si rozvedený manžel mohl zajistit výživu řádným hospodařením s vlastním majetkem a zda se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, dále zda se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo je dán jiný obdobně závažný důvod.
Pokud se manželé (bývalí) o výživném nedohodnou, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil, a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu. Danému výživnému se také říká tzv. sankční výživné.