Jde o naprosto ideální stav?

Partnerské vztahy nejsou vždy idylické. Velké procento z nich dokonce končí rozvodem či rozchodem partnerů. Otázkou, se kterou se musí oba partneři vypořádat, je úprava poměrů k nezletilému dítěti právě v případech, kdy se rodiče nezletilého dítěte rozcházejí a vzájemně se nedohodnou na péči o dítě nebo v přípdě, kdy se rodiče nezletilého dítěte rozvádějí. Nevyskytuje se nám zde tedy pouze role partnera/partnerky, ale primárně role matky/otce, která vstupuje do popředí. Jak ale nejlépe uspořádat péči o nezletilé dítě partnerů, kteří spolu nadále nemohou z nejrůznějších důvodů vést společný život? Možným způsobem je ustanovení střídavé péče, která nastane po rozvodu manželství či rozchodu partnerů. Je to však nejlepší řešení? Problematika je velmi diskutabilní.

 

Hlavní myšlenkou je střídání péče o dítě oběma rodiči a naplnění jejich práva na výchovu dítěte. Svěření nezletilého dítěte do střídavé péče rodičů, tak jak o této možnosti hovoří občanský zákoník v § 907 odst. 1, je výsledkem hodnocení mnoha důkazů, které má za úkol provést obecný soud. Při rozhodování o střídavé péči vychází daný obecný soud z individuálních okolností, které jsou s případem spjaty, zohledňují se a dále pak ověřují, zda je forma střídavé péče tím nejvhodnějším řešením. Pokud hovoříme o „nejvhodnějším řešení“ daných rodinných vztahů, má být dle mnoha rozhodnutí Ústavního soudu nejvhodnějším řešením nikoliv pro partnery/rodiče, ale právě pro nezletilé dítě, jehož zájem v otázkách střídavé péče hraje prim. Již obecný soud tedy bere prioritně ohled na osobnost dítěte, na jeho vývojové možnosti, citovou orientaci, zázemí, které je dítěti možno poskytnout či citové vazby k nejbližším členům rodiny např. sourozenecký vztah. Na druhou stranu obecný soud bere zřetel i na právo obou rodičů – poskytnout dítěti péči, udržovat s ním osobní styk či právo na pravidelné informace o dítěti.  Pokud dojde ke krizi rodičů, ve které je těžké nalézt to nejlepší řešení, tak do soudního řízení vstupuje OSPOD, který sám navrhne nejvhodnější formu péče pro nezletilé dítě.

 

Pokud soud střídavou péči určí, je ve většině případů rozdělena na přesně dané intervaly. Klasickým případem může být střídání dítěte u jednoho z rodičů po týdnu či čtrnácti dnech. Střídavá péče může být však soudem určena zcela asymetricky dle daného případu, ve kterém hraje klíčovou roli například věk nezletilého dítěte.

 

A jak je to se střídavou péčí v praxi? Nikoliv tak jednoduše, jak by se mohlo na první pohled zdát. Byť je soudem stanoven přesně daný rozvrh (v případě, že rodiče nejsou schopni samostatné domluvy, na základě které péče o dítě samozřejmě fungovat může a je bezesporu tím nejlepším řešením pro všechny hlavní aktéry), jsou lidská jednání často nepochopitelná. V mnoha případech totiž oba rodiče zapomenou na zájem svého dítěte a nejsou schopni se oprostit od svých antipatií, které stále pociťují k bývalému partnerovi. Je nutné si uvědomit, že ten, komu takové často vyprovokované šarvátky nejvíce ublíží, je právě dítě. To si takový zážitek s sebou nese celý život a může samozřejmě ovlivnit i jeho partnerský vztah v budoucnu. Dítě může trpět mimo jiné i psychickými poruchami (například nejrůznějšími úzkostmi), které vyplývají z domácí nepohody a stresu. V těchto případech je nutné vyhledat pomoc psychologa.