Jak vysoké má být výživné?

Problematika určování výše výživného je dnes velmi častým tématem především s ohledem na vysokou rozvodovost. V tomto článku se zaměříme na zákonná kritéria určování výše výživného. Tato kritéria nalezneme v občanském zákoníku. Samotný zákon pojem výživné neužívá, správným pojmem je vyživovací povinnost.

 

Základním kritériem pro určení rozsahu výživného jsou odůvodněné potřeby oprávněného, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dané kritérium je využíváno při stanovování všech druhů výživného. Kategorii schopností povinného lze považovat za kritérium subjektivní, jedná se například o to, že povinný má právnické vzdělání, avšak pracuje pouze ve fabrice. Možnosti jsou poté kritériem objektivním, kdy hodnotíme, zda právník, který pracuje ve fabrice má možnost pracovat za vyšší plat například jako advokát nebo tuto možnost nemá třeba z důvodů vysoké zaměstnanosti. Do majetkových poměrů se poté nepočítají pouze finance, ale celková hodnota majetku dané osoby. Často se objevují situace, že povinný přiznává pouze minimální výši platu, avšak vlastní dům, automobil a další, proto se při stanovování výše výživného vychází z celkových majetkových poměrů.

 

Dále se přezkoumává, zda se povinný bez důležitých důvodů nevzdal výhodného zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu nebo zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika, a to z toho důvodu, aby se tímto způsobem povinný nevyhýbal plnění výživného. Přihlíží se také k tomu, zda povinný o oprávněného pečuje a v jaké míře, a poté se přihlíží k péči o rodinnou domácnost. Již uvedené jsou zásadní ustanovení občanského zákoníku, která obecně říkají, jak by se mělo výživné stanovovat.

 

 Co se týče konkrétně jen výživného k dětem, je zvláštním kritériem nárok dítěte na shodnou životní úroveň s rodiči. Dané kritérium je důležitější než kritérium odůvodněných potřeb dítěte.

 

Zákon se snaží předcházet také tomu, že povinný odmítá řádně prokazovat své příjmy a majetkové poměry. Pokud povinný řádně neprokáže své příjmy, má se za to, že jeho příjem činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce.

 

Co se týče praxe u soudů, existují tzv. doporučující tabulky, které by měly soudcům napomáhat při rozhodování. Nejedná se však o závazné tabulky, výživné tedy nemusí být dle nich stanoveno.