Hrozí i Vám? Jak to funguje?
Dohoda o srážkách ze mzdy je jedním z důvodů, proč může zaměstnavatel srážky ze mzdy svému zaměstnanci provádět. Obecnou úpravu nalezneme v § 146 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“) a v § 2045 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). Předmětem zájmu tohoto krátkého článku je možnost jednostranného ukončení dohody o srážkách ze mzdy, které provádí zaměstnavatel za účelem uspokojení své pohledávky za zaměstnancem.
Úvodem je nutno konstatovat, že ani občanský zákoník, ani zákoník práce jednostranné ukončení dohody o srážkách ze mzdy neupravují a je tedy nutno vycházet z obecných principů. Pracovní právo zejména chrání postavení zaměstnance, zajišťuje mu uspokojivé a bezpečné pracovní podmínky pro výkon práce, spravedlivé odměňování, rovné zacházení a zákaz diskriminace.
Smyslem srážek ze mzdy dle zkoumaného § 146 písm. b) ZP je uspokojení závazku zaměstnance vůči jeho zaměstnavateli. Rizikem, kterému se zaměstnanec vystavuje v případě, že nesplácí svůj závazek formou srážek ze mzdy, je jednorázová splatnost celého dluhu. Pro zaměstnance je tedy zpravidla výhodnější svůj závazek uspokojovat postupně. To je zpravidla i výhodné pro zaměstnavatele, který má jednak relativní jistou úhrady své pohledávky a jednak mu odpadají povinnosti (a rizika) spojené s vymáháním své pohledávky před soudem. Zákoník práce stojí v určité míře i na popření svobodné vůle zaměstnance jako zvlášť chráněného subjektu a tudíž ani výklad, že zaměstnanec (nebo zaměstnavatel) nemůže bez zákonného nebo smluvního důvodu jednostranně dohodu o srážkách ukončit, není v rozporu s principem pracovního práva.
Subsidiární použití občanského zákoníku je umožněno ust. § 4 ZP na ty vztahy, které nejsou zákoníkem práce upraveny. Proto je nutno hledat možnost jednostranného ukončení dohody o srážkách ze mzdy v občanském zákoníku. Obecně lze jednostranně smlouvu ukončit buď výpovědí, odstoupením od smlouvy nebo na základě smluvního ujednání. Pokud nejsou dány zákonné (porušení dohody) ani smluvní důvody pro odstoupení od smlouvy, připadá v úvahu pouze výpověď dle § 1998 a násl. OZ. Ale i pro výpověď smlouvy je potřeba zákonného důvodu nebo smluvního ujednání. Docházíme tak k závěru, že jednostranné ukončení dohody o srážkách musí být upraveno v samotné dohodě o srážkách ze mzdy. Aby bylo možno jednostranně dohodu o srážkách ze mzdy ukončit z pohledu ochranné funkce pracovního práva, museli bychom dovodit konkrétní zájem zaměstnance na jejím ukončení, což bude s ohledem na výše uvedené velmi složité.
Zkoumanou matérii lze tedy na základě těchto základních úvah shrnout tak, že jednostranné ukončení dohody o srážkách ze mzdy je možné pouze v případě, že si to strany ujednají v samotné dohodě. Ze zákona tato možnost přímo nevyplývá. Je tak nutno klást velký důraz na samotnou dohodu, když výsledkem může být nemožnost předčasného jednostranného ukončení z obou stran. Zejména zaměstnanci by měli zvážit všechna pro a proti při jejím uzavírání.