Autorské právo a copyright.
Není dnes ničím výjimečným, když pracujeme pro zahraniční firmu, v rámci čehož vytváříme autorská díla. Pokud je zahraniční zaměstnavatel z USA nebo Velké Británie, pak mohou vzniknout četná nedorozumění vyplývající z rozdíleného charakteru právní ochrany takovéhoto díla. V těchto zemích se totiž místo autorského práva používá pro ochranu díla pojem copyright. U většiny z nás tento pojem evokuje známé písmeno "C" v kolečku, znak, který je často spojován s představou, že dotyčné dílo se nesmí kopírovat. Podobně vnímáme také informaci, že dílo je chráněno autorským právem. I když nejsme daleko od pravdy, je nutné si vyjasnit rozdílnost těchto typů právní ochrany autorského díla.
Copyright skutečně chrání dílo pouze před kopírováním, zatímco autorský zákon v našem evropském právním prostředí chrání nejen dílo před kopírováním, ale také autorova práva k dílu. Copyright uznává za autory i právnické osoby, zatímco naše autorské právo považuje za autory jen fyzické osoby. Naše autorské právo za autory považuje i výkonné umělce, zatímco copyright ne.
Copyright umožňuje větší smluvní svobodu, v rámci níž preferuje spíše ochranu ekonomických zájmů nakladatele či zadavatele než autora, zatímco u autorského zákona je tomu naopak. Copyright chápe autorské dílo jedině jako hmotné dílo na nosiči, zatímco autorské právo u nás zase jako duševní, nehmotné dílo autora. S tím také úzce souvisí i výklad autorského díla, kdy copyright chápe jako autorské dílo vše, co nebylo zkopírováno a autorské právo zase chápe autorské dílo jako dílo jedinečné, originální.
Copyright chrání jen ta díla, která jsou registrována, autorské právo chrání dílo již od okamžiku jeho vzniku. Registrace má své výhody v tom, že je takto snadné vypátrat autora díla.
V současnosti se oba systémy ochrany díla snaží přibližovat, aby bylo možné kontinuálně zajišťovat ochranu autorských děl v zemích s rozdílnými právními systémy a snížil se tak i počet mezinárodních sporů, které z této diverzity právních úprav vznikají.