Co je to licenční smlouva?

Pojem licence znají asi všichni. To, co si ale pod ním každý z nás představí, se však může lišit. Ať už se jedná o licenci k autorskému dílu, dopravní licenci, energetickou licenci či knihovní licenci, definice je podobná – jde o určité oprávnění. Jak celá problematika týkající se licenčních smluv funguje si pojďme vysvětlit níže.

Jak už jsme si řekli – licenční smlouva je typ smlouvy, která majiteli určité věci či díla, ke kterému se váže právo duševního vlastnictví, umožňuje poskytnout výkon tohoto práva druhé osobě. V praxi se jedná například o scénáristu, který za smluvenou odměnu poskytne někomu jinému jím napsaný scénář. V licenční smlouvě je strana majitele označena jako „poskytovatel“ (licencor) a strana druhá, která si za práva k nakládání s dílem zaplatí, je označena jako „nabyvatel“ (licenciát).


Co by měla licenční smlouva obsahovat?

Včetně základních informací, jako jsou: 

  • osobní údaje poskytovatele a nabyvatele,
  • doba, na kterou je smlouva uzavřená,
  • podpisy smluvních stran,
  • určení, o jaký typ díla se jedná (výtvarné, hudební atd.).

 

By smlouva dále měla obsahovat i údaje o výši odměny, která náleží poskytovateli za postoupení určitých práv nabyvateli. Pokud nebude uvedena výše odměny, musí být ve smlouvě uveden alespoň způsob, jakým bude vypočtena. Samozřejmě je možné, že poskytovatel nebude chtít od nabyvatele odměnu v peněžní podobě, ale v barterové (založena na výměně díla, zboží nebo služeb), nebo nebude chtít odměnu vůbec (neúplatná smlouva). V obou případech tyto informace musí být výslovně uvedeny ve smlouvě.


Ve smlouvě by též mělo být uvedeno, v jakém rozsahu je nabyvatel (ze kterého se po uzavření smlouvy stává oprávněný držitel licence) oprávněn k užívání díla, tzn. zda jej může i rozmnožovat, pronajímat, šířit, půjčovat atd.


Jak přesně by měla licenční smlouva vypadat a veškeré informace s ní spojené lze od roku 2014 nalézt v občanském zákoníku a autorském zákonu.


Licenční smlouva s rozsahem omezeným a neomezeným

Jelikož máme několik typů licenčních smluv týkajících se duševního vlastnictví, může se lišit i rozsah jejího vlastnictví – tzn. časem neboli dobou, na jak dlouho je smlouva uzavírána; místem, územím, na jakém je licenční smlouva platná (tedy Česká republika); množstvím (to se liší a odvíjí podle druhu díla). Žádný z těchto údajů ve smlouvě ale být uveden nemusí. V takovém případě v ní musí ovšem být zmíněno, že je rozsahově neomezená.
 

Některé druhy licenčních smluv

  • Čistá - čistá licenční smlouva upravuje pouze licenci samotnou.
  •  Smíšená  - ve smíšené smlouvě jsou stanovena i další ujednání související s předmětem licence.
  • Sdružená licence -  jejím uzavřením je nabyvateli poskytnuto více licencí najednou – prostřednictvím sdružené licence totiž dochází současně k přenechání užívání více druhů nehmotných statků najednou (ochranných známek, průmyslových vzorů, know-how aj.).
  • Výlučná - při poskytnutí výlučné nebo výhradní licence se poskytovatel licence zavazuje, že neposkytne předmětné užívací právo jakékoli třetí osobě a zároveň nebude předmětné právo užívat ani sám.
  • Nevýlučná - u nevýlučné nebo nevýhradní je tomu přesně naopak – tu stejnou licenci může poskytnout třetí osobě, sám ji ale zároveň smí nadále užívat.
  • Sólová - sólovou licencí se poskytovatel zavazuje k tomu, že neudělí licenci třetím osobám, sám však předmětný nehmotný statek užívat může.
  • Exkluzivní - exkluzivní licence je vlastně určitý typ nevýlučné licence, kdy je licence udělena výhradně jednomu subjektu, který díky této skutečnosti získává exkluzivní postavení na trhu.