Co to je a jak funguje?

Kdo spáchá zločin, jde „sedět“, to je celkem jednoduchá rovnice. Ne vždy ale platí. V některých případech může být totiž soudem vedle pohrůžky trestem či výkonem trestu uloženo jedno z tzv. ochranných opatření. Ta tvoří samostatnou speciální kategorii, jež slouží k dosažení účelu zákona a k ochraně společnosti právě tím, že při nich dochází k procesu léčby, výchovy či resocializace pachatele. V trestním řízení může být ochranné opatření uloženo nejen osobě trestně odpovědné, ale i osobě, která trestně odpovědná není – a to ať pro nízký věk nebo nepříčetnost. Mezi ochranná opatření řadíme:

  • ochranné léčení,
  • zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty,
  • ochrannou výchovu,
  • zabezpečovací detenci.

 

A právě zabezpečovací detence bude naším dnešním tématem.
 

Zabezpečovací detence nebyla v letech 1962 – 2008 součástí našeho trestního zákona. Od 1.1.2009 ji však podle zákona č. 129/2008 Sb. o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů může soud uložit i u nás v České republice. Důvodem k vytvoření tohoto nového opatření byla skutečnost, kdy se ze strany veřejnosti velmi často ozývaly požadavky na speciální zařízení pro osoby, které vzhledem k závažnosti jejich duševní poruchy představovaly pro společnost mimořádné nebezpečí. Za takové osoby považujeme agresory či sexuální devianty, obecně lze říci, že jde o osoby, u nichž můžeme na základě znaleckého zkoumání předpokládat, že se v budoucnu opět dopustí trestné činnosti. Podle zákona mají být do zabezpečovací detence umístěny osoby nepodrobivé, nespolupracující, sociálně obtížně adaptované a agresivní, které odmítají, či dokonce sabotují léčbu a v negativním smyslu tak ovlivňují ostatní pacienty. Dále se jedná o osoby postižené chorobou, jejíž léčba je v psychiatrické léčebně nemožná. Velmi často se jedná o různé poruchy osobnosti a kombinace duševních poruch. Platí zde tzv. zásada přiměřenosti.

 

Do výkonu zabezpečovací detence může být osoba poslána pouze na základě soudního nařízení, jež může být uloženo na základě podmínek uvedených v trestním zákoníku. Některé z těchto podmínek zde uvedu: Pachatel spáchal zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti.
 

Pachatel, který se oddává zneužívání návykové látky, znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač již byl pro zvlášť závažný zločin spáchaný pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dva roky a nelze očekávat, že by bylo možné dosáhnout uložením ochranného léčení dostatečné ochrany společnosti, a to i s přihlédnutím k již projevenému postoji pachatele k ochrannému léčení.

 

Existují ovšem i případy, kdy je soud povinen zabezpečovací detenci uložit, a to:

  • Pachateli, který spáchal zločin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, a nelze přitom očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, a soud má za to, že zabezpečovací detence zajistí ochranu společnosti lépe než trest, a proto u nich upustil od potrestání. To soudu umožňuje, aby upustil od potrestání za současného uložení zabezpečovací detence, a to s ohledem na to, že si pachatel zločinu způsobil zmenšenou příčetnost nebo duševní poruchu požitím návykové látky.
  • Pachateli činu jinak trestného, jenž by naplňoval znaky zvlášť závažného zločinu, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti.

 

Je nutné ještě dodat, že soud uloží pachateli zabezpečovací detenci v případě, kdy nelze předpokládat, že by stačil výkon ochranného léčení, jehož předchozí výkon ovšem není podmínkou pro její uložení! Lze ji uložit samostatně, při upuštění od potrestání, ale i vedle trestu.

 

Trvání zabezpečovací detence není zákonem omezeno, na rozdíl od ochranného léčení, a trvá tudíž do doby, kdy soud rozhodne o jejím ukončení. Podle zákona je ale soud povinen nejméně jednou za dvanáct měsíců přezkoumat, zda důvody pro výkon zabezpečovací detence u toho kterého pachatele stále trvají či nikoliv.
 

Zebezpečovací detenci soud může dodatečně změnit na ochranné léčení a naopak.

 

V České republice máme celkem dva ústavy, v nichž dochází k výkonu zabezpečovací detence, a to ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno (toto zařízení bylo zřízeno jako první v roce 2009) a také ve Věznici a ÚPVZD Opava, spravuje je tedy vězeňská služba. Celková kapacita těchto dvou zařízení je necelých 200 míst.
 

Tyto ústavy splňují podmínky zvláštní ostrahy a podmínky zajišťující léčebné, psychologické, vzdělávací, pedagogické, rehabilitační a činnostní programy.