Zajímá Vás, jak v praxi funguje finanční záruka jako zajišťovací institut? Pojďme si to osvětlit.

Finanční vs. bankovní záruka?

Nejprve je třeba zdůraznit, že na rozdíl od již neúčinného obchodního zákoníku, který upravoval bankovní záruku, používá občanský zákoník z roku 2012 termínu finanční záruka. Dle nového občanského zákoníku nemusí být výstavcem finanční záruky pouze banka, ale prakticky jakákoliv fyzická či právnická osoba. Používání termínu bankovní záruka by tak bylo zavádějící, proto zákon nyní správně pracuje s přesnějším termínem finanční záruka.

 

Co je finanční záruka a jak funguje?

Finanční záruka je zajišťovacím institutem. To znamená, že se vždy váže na určitý dluh, který zajišťuje. Věřitel, který si není jistý schopností dlužníka svůj dluh splatit řádně a včas, má tak možnost využít některého ze zajišťovacích institutů, např. právě finanční záruky. Finanční záruka tak posiluje postavení věřitele, podobně jako ostatní zajišťovací instituty, např. ručení.

Finanční záruka je trojstranný právní vztah, jeho subjekty tedy jsou:

  • výstavce (v praxi to zpravidla bývá banka; výstavce prohlašuje, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině)
  • věřitel (též bývá nazýván jako oprávněný či beneficient, a to zejména proto, že je tím, kdo je oprávněn plnění z finanční záruky přijmout)
  • dlužník

 

Finanční záruka je vystavena na příkaz dlužníka a jde o smlouvu, která je uzavírána mezi dlužníkem a výstavcem, přičemž má charakter smlouvy příkazní. Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, která musí mít písemnou formu. Následně, nesplní-li dlužník svůj dluh vůči věřiteli, nebo jsou splněny jiné podmínky v záruční listině, obrátí se věřitel na výstavce s výzvou k plnění. Ta musí mít rovněž písemnou formu. Výstavce, zpravidla banka, pak poskytne věřiteli sjednanou peněžní částku místo dlužníka. Věřitel je tak uspokojen, nicméně nikoliv dlužníkem, ale výstavcem. Dlužník je pak povinen bance nahradit peněžní plnění, které na základě finanční záruky poskytla věřiteli.

 

Co by měla obsahovat záruční listina?

Zákon neuvádí podstatné náležitosti záruční listiny, nicméně ta by s ohledem na právní jistotu měla obsahovat:

  • identifikaci všech tří subjektů – tedy jak výstavce, tak dlužníka i věřitele (zejména jméno/obchodní firma, IČO, dále pak bydliště, případně sídlo)
  • maximální výši plnění z finanční záruky (případně jiné podmínky jeho poskytnutí, pokud byly sjednány)
  • označení závazku, který je předmětem zajištění (tedy označení dlužníkova závazku vůči věřiteli)

 

Nejlépe si vše výše uvedené vysvětlíme na praktickém příkladu:

Pan Adam si půjčil od pana Bohouše 100 000,- Kč se splatností k datu 31. 12. 2020. Pan Adam je tedy v tomto hlavním závazkovém vztahu dlužníkem, zatímco pan Bohouš věřitelem. Pan Bohouš s půjčením této částky bezúročně souhlasil, ale za podmínky, že pan Adam dluh zajistí finanční zárukou.

 

Pan Adam tedy s místní bankou uzavřel smlouvu o finanční záruce, kde se banka, jakožto výstavce, zavazuje poskytnout panu Bohoušovi smluvenou částku 100 000 Kč, pokud pan Adam svůj dluh k 31. 12. 2020 řádně nesplní. Tato podmínka je spolu s identifikací banky, pana Adama i pana Bohouše, ale i jejich peněžitého dluhu ve výši 100 000 Kč, který finanční záruka zajišťuje, uvedena v písemné záruční listině. Banka v souladu s ustálenou praxí zaslala záruční listinu též panu Bohoušovi, kterému se tak značně ulevilo.

 

Když pan Bohouš dne 1. 1. 2021 kontroloval zůstatek na svém bankovním účtu, zjistil, že mu pan Adam ve stanoveném čase neposlal ani korunu. Pan Bohouš však s ohledem na sjednanou finanční záruku nepropadl zoufalství. Obrátil se tedy s písemnou výzvou na výstavce, banku, že byly splněny podmínky sjednané v záruční listině (pan Adam dluh nesplnil). Banka panu Bohoušovi poskytla předmětnou částku v plné výši. Pan Bohouš tedy mohl být v klidu, to však neplatilo o panu Adamovi, po kterém teď banka bude zaplacenou částku vymáhat. Totiž, jak jsme si vysvětlili, dlužník je vždy povinen výstavci nahradit to, co za něj výstavce dle záruční listiny plnil.