Exekuce a výkon rozhodnutí

12. listopadu 2018  |  Tereza Tomšová

Exekuce a výkon rozhodnutí

V čem spočívají základní rozdíly?

Vykonávací řízení, stejně tak i řízení exekuční, je považováno za jeden z typů civilního procesu, jenž bezprostředně navazuje na řízení nalézací, a to za předpokladu, že v něm bylo vydáno rozhodnutí, které ukládá povinné osobě (dlužníkovi) splnit konkrétní povinnost. Tato rozhodnutí nebo jiné akty stanovující autoritativně nějaké plnění, jsou označovány jako titul pro soudní výkon rozhodnutí a exekuční titul. Jelikož však v rámci stanovené lhůty k jejímu plnění ze strany dlužníka dobrovolně nedojde (rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné), tak oprávněnému (věřiteli) vzniká možnost se proti takovému jednání bránit a navrhnout nucený výkon.

 

Právní úprava je dvojího rázu, přičemž obecnou rovinu představuje občanský soudní řád zahrnující do svého obsahu soudní výkon rozhodnutí a za zvláštní úpravu ve vztahu k té obecné je považován exekuční řád, který poskytuje zákonný podklad pro soudní exekuce. Vztah obou předpisů lze vyjádřit jako subsidiární, to znamená, že pokud exekuční řád nestanoví jinak a neobsahuje úpravu konkrétní věci, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. V praxi k tomu poměrně často dochází, neboť exekuční řád nepodává zcela samostatnou úpravu exekučního řízení.

 

Pokud hovoříme o vykonávacím řízení, je vedeno okresním soudem a zahajuje se podáním návrhu na výkon rozhodnutí u obecného soudu dlužníka. Co se týká soudních exekucí, zde v řízení dominuje soudní exekutor, kterého si věřitel má oprávnění zvolit a jenž byl následně pověřen příslušným exekučním soudem. Řízení je taktéž zahájeno exekučním návrhem. Rozdíl spočívá v povaze uvedených subjektů, kdy soud představuje nezávislý státní orgán vykonávající soudní moc. Oproti tomu osoba soudního exekutora, stojící v čele exekučního úřadu, vykonává exekuční a další činnosti svěřené státem a je úřední osobou.

 

Způsoby soudního výkonu a způsoby provedení exekuce jsou takřka totožné a v obou zákonných případech se dělí na peněžitá a nepeněžitá plnění. Rozlišujícím kritérium je povaha vymáhaného plnění stanovena v titulu pro výkon (exekuci). V případě vymáhání peněžitých plnění formou výkonu rozhodnutí, má oprávněný možnost vybrat způsob a navrhnout jej soudu, z čehož vyplývá požadavek na oprávněného, aby byl dostanečně informován o majetkových poměrech dlužníka. U soudních exekucí volí vhodný způsob provedení exekuce sám exekutor a zjišťuje stěžejní informace o dlužníkovi. Není vázán návrhem učiněným osobou oprávněnou. U nepeněžitých plnění je při výběru konkrétního způsobu provedení jak soud, tak i exekutor vázán způsoben stanoveným v titulu pro výkon rozhodnutí či exekučním titulem.

 

Poněvadž je vykonávací řízení, respektive exekuční, zahajováno na návrh a jedná se tak o dispoziční oprávnění věřitele, záleží čistě na jeho úsudku, zda některý z těchto dvou způsobů nuceného plnění zvolí. Jejich účel je shodný, avšak se liší v určitých prvcích, jež některé z nich byly výše zmíněny.

Slovníček pojmů

Exekuční titul

= základní podmínka, aby mohlo být zahájeno exekuční řízení; může jím být rozhodnutí vydané v rámci trestního řízení, rozhodčí nález, rozhodnutí orgánu veřejné moci a další.

Článek je založený na těchto zákonech

  • Zákon č. 120/2001 Sb., zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) - § 59-60
  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - § 257

Na našich stránkách používáme soubory cookies, a to k zajištění fungování stránek a analýzy návštěvnosti. Ukládání těchto souborů můžete odmítnout v nastavení svého prohlížeče.

Více o používání cookies Souhlasím