Pokud právě procházíte správním řízením, možná vás bude zajímat jaké důkazy můžete u správnímu orgánu předložit.
Pokud někdo prochází správním řízením, znamená to, že prochází jednáním se správními úřady, respektive orgány veřejné moci, které mají právo rozhodovat o jeho právech či povinnostech. Tyto orgány pak mají za úkol v dané věci, ve které se toto řízení vede, vydat rozhodnutí, které účastníku potvrdí jeho právo či mu zadá povinnost něco konat. Než ale správní orgán rozhodne v dané věci, musí posoudit jednotlivé důkazy, které mu předložili účastníci, nebo ty, které si sám zajistil.
Dokazování je postup výše uvedených správních orgánů, kterým získává poznatky o důležitých rozhodných skutečnostech, které pak slouží ke konečnému rozhodnutí. Správní orgány mají právo vyhledat si důkazy o těchto skutečnostech, mají právo tyto důkazy provést a poté získané poznatky zhodnotit. Mezi metody získání informací o daných skutečnostech patří právě provádění důkazních prostředků, tj. důkaz listinou, důkaz ohledáním, svědecká výpověď či znalecký posudek.
Důkaz listinou
Důkaz listinou je nejčastější důkazní prostředek ve správním řízení. Může se jednat o listinu veřejnou nebo soukromou, kdy v obou případech se listina zúčastněným účastníkům či ostatních osob přečte nebo sdělí její obsah. Listiny, které jsou vyhotovené v cizím jazyce pak musejí být správnímu orgánu předloženy v originále a současně v ověřeném překladu do češtiny. Tento důkaz má pro správní orgán nejvyšší váhu, neboť se jedná o písemnou zprávu, kterou lze hůře zpochybnit, a to pouze v případě soukromé listiny.
Důkaz ohledáním
Dalším důkazem je důkaz ohledáním. Ohledání může být jak u movité, tak nemovité věci. V případě movité věci je povinen vlastník či uživatel takovou věc předložit správnímu orgánu, pokud to lze. Pokud to nelze, nebo se jedná o nemovitou věc, je vlastník či uživatel nucen strpět ohledání na místě. O provedení ohledání bude vlastník věci či její uživatel informován zasláním usnesení.
Důkaz svědeckou výpovědí
Hojně využívaným je také důkaz svědeckou výpovědí. Podání svědecké výpovědi je zákonem stanoveno jako povinnost každého občana o tom, co viděl, slyšel, popřípadě cítil nebo poznal pomocí hmatu. Pro správní orgán není důležité pouze to, co svědek říká, ale také to, jak se svědek chová, jak působí a hodnotí jeho celkový dojem. To znamená, že svědek, který je nervózní, neustále si například mne ruce, koktá, nemusí být věrohodný. Vzhledem k tomu, že svědectví je povinné, je možné, v případě, kdy se svědek nedostaví, jej nechat předvést, tj. využít policejních orgánů. Svědek může odmítnout vypovídat, pokud by jemu nebo jeho osobě blízké hrozilo následné stíhání za trestný čin apod. Výpověď svědka je pořizována až po jeho poučení o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat a trestněprávních následcích nepravdivé odpovědi. Svědkovi za takovou výpověď u soudu náleží svědečné, které je za ušlý zisk v práci či jiné důvody.
Důkaz znaleckým posudkem
Poslední důkazním prostředkem užívaným při zjišťování podkladů pro rozhodnutí je důkaz znaleckým posudkem. Tento důkaz je využit v případě, kdy je nutné posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Ustanovený znalec musí být nestranný. Jeho výsledná práce je písemný znalecký posudek, kde znalec popisuje skutečnosti, odborné názory, úvahy apod., ze kterých znalec při posuzování dané věci vycházel.