Ztráta blízké osoby je vždy velmi těžkou životní situací. Bohužel ani v těchto situacích se nevyhyhneme nutnosti vyřešit určité formality. Ty v případě úmrtí osoby představuje především dědické řízení.
Dědické řízení je jedním z typů občanskoprávního řízení, ve kterém se rozhoduje o případném jmění (tedy jak o aktivech, tak také pasivech) zůstavitele. Dále se v dědickém řízení určují dědicové pozůstalosti.
Samotnému dědickému procesu předchází nejprve předání informace o smrti dané osoby. Lékař, který určí osobu za mrtvou, oznámí tuto skutečnost matrice, která nejpozději do jednoho měsíce zašle kopii vystaveného úmrtního listu příslušnému soudu, který v tomto okamžiku zahájí pozůstalostní řízení.
Okresní soud nadále podle místa úmrtí osoby určí notáře, který vystupuje v této záležitosti jako soudní komisař, a který představuje jeden ze základních znaků dědického řízení napříč evropskou právní úpravou. Notář dále od soudu obdrží spis, pověření, se touto věcí zabývat a vyzve k předběžnému šetření, kterým se budeme zabývat dále v článku, osobu, která je vedena nejčastěji jako vypravitel pohřbu. Lze totiž předpokládat, že právě vypravitel pohřbu má informace a přehled jak o samotné osobě zůstavitele, tak například i o rodinných příslušnících, kteří mohou být nadále účastníky dědického řízení. Pozůstalí si nemohou v tomto případě notáře vybírat dle svého uvážení, a to z důvodu nutnosti zachování spravedlivého procesu, z čehož plyne i skutečnost, že pozůstalí nejsou povinni aktivně notáře oslovit.
Dědické řízení se dělí do dvou základních časových horizontů. V první etapě hovoříme o předběžném šetření, ve kterém se notář snaží zajistit co nejvíce významných skutečností o zůstaviteli, o jeho majetku, dluzích či existujících listinách, které by měly vliv na dědické řízení (závěť, dědická smlouva, listiny o vydědění atp.). Druhou část tvoří konečné jednání, ve kterém notář již předvolá všechny potenciální dědice, kteří se pak k dědictví vyjádří. Mezi základní práva každého dědice patří přijetí dědictví, jeho odmítnutí či se zřeknutí dědického práva. Mezi zúčastněnými dochází poté k uzavření dohody o vypořádání dědictví. Pokud však k této dohodě nedojde, přistupuje se k dědění dle zákona.
Co když mám dědit i dluhy?!
Pokud dědictví přijímáme, musíme být obezřetní. Dědí se totiž nejen aktiva, ale také pasiva zemřelého, o kterých se bohužel můžeme dozvědět i později. Jestliže je jednou dědictví přijato či odmítnuto, tento fakt již nelze změnit. Občanský zákoník však pomýšlí i na tuto situaci. Do občanského zákoníku byl zařazen institut tzv. výhrady soupisu pozůstalosti. Pokud je dědicem tato výhrada uplatněna, budou sice muset být zděděné dluhy uhrazeny, avšak pouze do výše, rovnající se dědickému podílu (aktiv), které se zdědí.