Co je jejím předmětem? Jaká je pozice dárce a obdarovaného?
Institut darovací smlouvy zakládá úzký vztah mezi dárcem a obdarovaným. Stavebním kamenem tohoto vztahu je závaznost slibu dárce, kterého právě darovací smlouva zavazuje k odevzdání předmětu smlouvy – tedy daru, a to bez jakéhokoliv očekávaného protiplnění ze strany obdarovaného (zcela bezplatně). I z tohoto smluvního vztahu vyplývá úmysl obou stran se právně zavázat.
Můžeme se setkat se dvěma formami darovací smlouvy. Prvním typem je tzv. reálná darovací smlouva, při jejímž uzavření přechází vlastnická práva do rukou obdarovaného ihned. Na druhou stranu, konsensuální smlouva spočívá v přechodu vlastnických práv až po splnění určité podmínky, například zápis do katastru nemovitostí. Co se týče druhé formy, jistě každého napadne otázka, zda se musí jednat o formu s písemnou podobou. Většina odborníků využije pořekadlo „ co je psáno, to je dáno“, a to platí u jakéhokoliv smluvního typu. V případě darovací smlouvy určuje bezpodmínečné využití písemné formy v případě, pokud dárce rozhodne darovat věc zapsanou ve veřejném seznamu (případ nemovitých věcí) nebo v případě, nedojde-li k odevzdání darované věci zároveň s projevem vůle darovat a tento dar přijmout. Samozřejmě zákon v tomto případě hovoří o těchto dvou případech darování, u kterých písemnou formu vyžaduje, rozhodneme-li se však pro využití písemné formy i v rámci darování jiné věci, je to čistě na každém z nás. Písemná forma ale zaručuje případný důkaz a právní jistotu pro obě dvě strany.
Každá darovací smlouva by měla obsahovat identifikaci obou smluvních stran (jména, data narození, kontaktní údaj), definovat darovanou věc (movitou i nemovitou), informace o předání daru a také projev vůle, kterým předává nebo se zavazuje předat předmět daru (např. datum předání), podmínky odstoupení od smlouvy a v neposlední řadě i podpisy obou smluvních stran, kterými se potvrdí již zmiňovaný úmysl se právně zavázat.
V jaké míře můžeme darovat? Zde se meze nekladou, až na jednu výjimku, která potvrzuje pravidlo. Můžeme darovat celý svůj majetek nebo občanský zákoník umožňuje darovat maximálně polovinu majetku budoucího (který například později nabudeme v dědictví).
Vyvázat se z povinnosti darovat věc, která je předmětem darovací smlouvy nelze úplně snadno. Darovací smlouvu může dárce zrušit po jejím uzavření v případě (nedohodnou-li se obě strany), naskytne-li se nepředvídatelná událost, která způsobí na straně dárce značnou změnu životních událostí (velké dluhy, podprůměrné hmotné zabezpečení, zdravotní problémy, které by mohly ovlivnit životní úroveň dárce, životní nouze apod.). V takovém případě se do popředí staví etická a mravnostní složka společenských vztahů, podle kterých by v takovýchto případech nebylo správné dar nadále požadovat. Dojít k odvolání daru může dojít také tzv. „pro hrubý nevděk“ ze strany obdarovaného (lhůta pro odvolání daru je stanovena na dobu 1 roku).
„Žádný dar nepovznáší tolik dárce i obdarovaného jako důvěra.“
(H. D. Thoreau)
