V čem spočívá tento institut? Jak ho můžeme využít?
Dědickou smlouvu, jako jednoho dědických titulů, upravuje občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb.). Dědická smlouva má tu nejvyšší váhu právního jednání pro případ smrti a je jí udělena přednost jak před děděním na základě závěti, tak také na základě zákona. V čem tedy institut dědické smlouvy spočívá?
Dědická smlouva je dvoustranné právní jednání (na rozdíl od dalšího dědického titulu – závěti), ve kterém zůstavitel povolává dědice a ten to přijímá. Zůstavitel musí být osobou zletilou a plně svéprávnou k tomu takové právní jednání uzavřít. Není-li zůstavitel osobou plně svéprávnou, ale osobou, jejíž svéprávnost byla omezena, lze v tomto případě dědickou smlouvu uzavřít s pomocí opatrovníka této osoby. Dědická smlouva má svou předepsanou formu, kterou je nutno dodržet. Tato dvou či vícestranná smlouva musí být uzavřena ve formě veřejné listiny, tedy notářské zápisu. Kdyby tato forma nebyla dodržena, mohlo by se na tuto „písemnost“ pohlíženo spíše jako na závěť.
Dědickou smlouvu, na rozdíl od závěti, nejde pořídit o celé pozůstalosti. Vždy alespoň jedna čtvrtina pozůstalosti musí být vyjmuta z předmětu dědické smlouvy, což zajišťuje možný projev další vůle, na základě které by alespoň se zbylým majetkem mohlo být naloženo ještě jinak, například pomocí závěti, která by pro tuto část určovala jinou osobu za dalšího dědice. Z toho vyplývá, že chceme-li zajistit dědění celé pozůstalosti a využít při tom institut dědické smlouvy, dědická smlouva (jako institut s vysokou právní jistotou) bude sepsána na tři čtvrtiny pozůstalosti a ohledně zbývajícího majetku pořídíme závěť.
Je-li již sepsána dědická smlouva, neznamená to, že zůstavitel přestává mít práva a povinnosti vlastníka, ale pořídí-li pro případ smrti nebo uzavře darovací smlouvu ohledně majetku uvedeného v dědické smlouvě, může se smluvní dědic dovolat neplatnosti těchto právních jednání. Zákon hovoří i o další podmínce, která je vztažena a na osobu dědice, který práva a povinnosti vyplývající z této smlouvy, nesmí přenést na jinou osobu, nebyla-li tato či jiná možnost ujednána přímo v dědické smlouvě. Dědická smlouva také může obsahovat tzv. rozvazovací či odkládací podmínku, což je mj. znakem dispozitivní úpravy smluvního vztahu. Povolání za dědice dědickou smlouvou může být bezúplatné, ale také úplatné, kdy právě tato úplatnost může spočívat jak v naturálním tak i peněžitém plnění (např. jednorázově nebo v podobě renty). Ovšem je nutné zdůraznit, že tato plnění jsou z pohledu zákona o daních z příjmů plněním zdanitelným, nepodléhající osvobození.
Dědickou smlouvu je možné změnit či zrušit pouze osobním jednáním všech stran. Jinak je ve smlouvě možné si sjednat rozvazovací podmínku, při jejímž naplnění smluvní dědic přestane být dědicem.
