Zamyšlení nad největšími daňovými skandály v historii.
Nejednou daňové poplatníky, tj. nás všechny, pobouří zvýšení daní. Mnohé firmy a jednotlivci, kteří patří mezi nejbohatší této planety, tuto nežádoucí situaci řeší tím, že si své „výdělky“ ukládají v bankách zemí, kde jsou daně velmi nízké. Tyto země jsou známy jako tzv. daňové ráje. O těchto daňových únicích se u slavných osob a firem nemluví a zůstávají v utajení. Velkým průlomem proto byly tzv. panama leaks/papers, jelikož šlo o zveřejnění významných politiků a firem, kteří své finance a podnikání „odklonili“ do daňových rájů.
Panama Papers jsou tedy zveřejněné seznamy těch, kteří v zájmu vlastního prospěchu svá aktiva uložili do bank daňových rájů. V těchto seznamech, které jsou vedeny již od 70. let 20. století, se vyskytují zvučná jména, jako je Petro Porošenko, král Saúdské Arábie, katarský emír, vládní úředníci zemí Velké Británie, Maďarska, Itálie. Také bývalý prezident UEFA, bývalý generální tajemník FIFA a mnoho dalších.
Dle odhadů se v EU v důsledku daňových úniků ročně ztratí kolem 1 bilionu EUR. Takto vysoké daňové ztráty vedou v konečném důsledku ke zvyšování finančních schodků veřejných financí a míry zadluženosti členských zemí. Tímto země přichází o prostředky potřebné na podporu veřejných investic, růstu a boji proti nezaměstnanosti. Bohužel dosud žádný stát proti daňovým únikům nevydal jediný zákon, který by tyto odklony definoval jako trestný čin a tímto ty, kteří svá aktiva ukládají v bankách daňových rájů, kriminalizoval. Pokud budou těmito osobami i vysocí politici, nebude takovýto zákon ještě dlouho v platnosti v žádné zemi.
V souvislosti s tímto informačním průšvihem vyvstává jedna velká otázka – jak je možné, že ti, kteří daňové politiky svých zemí vytváří či se na nich podílejí, nakonec tuto daňovou politiku obcházejí a za účelem větších zisků své podnikání směrují do daňových rájů? Jak je možné, že jim to jejich země tolerují a nadále je nechávají ve vrcholové politice? Dopouští se tím kriminální činnosti ve své vlastní zemi?