Poplatky i daně jsou příjmem veřejných rozpočtů a obecně platí, že je lze ukládat pouze na základě zákona. Jaký je však mezi nimi rozdíl si řekneme v tomto článku.
Pojem daň není nikde definován, teorie ji však chápe jako zákonem stanovenou platební povinnost (nedobrovolná, vynutitelná), neúčelovou, jednorázovou nebo spíše opakující se, k získání příjmů pro úhradu celospolečenských potřeb, tj. pro veřejný rozpočet (nenávratnost), aniž přitom poskytuje zdaňovaným subjektům ekvivalentní protiplnění. Daně jsou považovány za pravidelné, neboť jejich úhrada se zpravidla periodicky opakuje.
Jak již bylo výše uvedeno, daně jsou vybírány k financování veřejných statků sloužících společné spotřebě (př. obrana státu). Slouží tak k úhradě výdajů rozpočtu státu, obcí, krajů nebo fondů. Jednou zaplacenou daň už zpátky neuvidíte, není za ni poskytnuto žádné protiplnění. V okamžiku úhrady daně nebudete vědět, na jaký účel bude vybraná částka použita. Je třeba zmínit rovněž to, že se vždy jedná o peněžité plnění.
Daně můžeme dělit z různých hledisek, základní dělení je na daně přímé a nepřímé, osobní a věcné, všeobecné a účelové.
Poplatek je rovněž peněžité plnění, které zákon označí jako poplatek. U poplatků se jedná o přímou platbu občana za určitou službu, která je poskytována veřejným sektorem. Poplatek je tak platbou účelovou, jelikož se platí za něco konkrétního - tento znak ekvivalence tedy poplatek odlišuje od daní, protože zaplacení poplatku vede k individuálnímu prospěchu toho, kdo ho zaplatil (popřípadě třetí osoby). Jedná se o platbu nedobrovolnou, což znamená, že se jedná o zákonem uloženou povinnost poplatek zaplatit. Dobrovolné je pouze jednání vedoucí k povinnosti poplatek zaplatit – záleží na nás, zda například určitou žádost podáme či nikoli. Pokud se však určitou žádost, která s sebou nese povinnost zaplatit poplatek, rozhodnete podat, zaplacení poplatku už dobrovolné není.
Poplatky je možno dělit na poplatky soudní, správní, místní a ostatní. Je však třeba zmínit, že zákony často používají pojem "poplatek" i v případech, kdy se nejedná o veřejné příjmy veřejných rozpočtů.