Jaký je rozdíl mezi spolupachatelem, organizovanou skupinou, pomocníkem a dalšími osobami, které se mohou vyskytnou vedle osoby pachatele?
Ne v každém trestném činu vystupuje jediná osoba, osoba samotného pachatele. Pokud se na páchání trestného činu podílí více osob – hovoříme o tzv. trestné součinnosti. Trestné činy, které jsou páchány nikoliv jediným pachatelem dosahují vyšší míry společenské škodlivosti, proto za ně v některých případech hrozí i vyšší trestní sazba, zvláště, pokud jde o tzv. organizovanou skupinu (viz níže). Osoby, které se vyskytují vedle pachatele, jsou charakterizovány jejich činností v průběhu páchání trestného činu, spočívající zejména v zosnování průběhu trestného činu, v řízení trestné činnosti či v jejím usnadnění a nápomoci. Mezi formy účastenství patří následující.
Spolupachatel
Spolupachatelství musí u všech spolupachatelů tvořit skutkovou podstatu téhož TČ. Mohlo by se zdát, že za trestný čin odpovídá pachatel se spolupachatelem společně, ale není tomu tak. Každý z nich odpovídá v takové zákonné míře, jako by čin spáchal sám. Spolupachatelství musí naplňovat jak subjektivní, tak také objektivní podmínku. Subjektivní podmínka spočívá ve společném jednání dvou či více osob, objektivní podmínka pak úmysl takového jednání k dokonání trestného činu.
Spolupachatelství může mít několik možných forem. Rozlišujeme případy, kdy každý ze spolupachatelů svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty daného trestného činu či jeden ze spolupachatelů pouze doplňuje svým jednáním jednání druhého spolupachatele (tj. každý vykonává jinou činnost, tj. činnost „a“ a činnost „b“ a znaky skutkové podstaty jsou naplněny spojením těchto jednání) a v posledním případě spolupachatelé vykonávající trestnou činnost, která až jako celek naplňuje znaky skutkové podstaty – nejběžnější případem je rozdělení dílčích úkolů mezi osoby v rámci páchané trestné činnosti.
Organizátor, návodce a pomocník
Trestněprávní odpovědnost těchto osob, které se mohou při páchání trestné činnosti vyskytovat vedle pachatele, tedy osoba organizátora, návodce a pomocníka, spočívá v „pouhé“ odpovědnosti za účast na páchání trestného činu osobou pachatele.
Organizátorem je ten, kdo trestný čin zosnoval (vytvořil plán pro vykonávanou trestnou činnost, zajišťoval komunikaci mezi dalšími osobami) či řídil (ukládal úkoly, příkazy). Tento právní institut má jeden klíčový význam, má posloužit k postihnutí takové formy trestné činnosti pachatelů, kteří se na spáchání trestného činu účastní rozhodujícím způsobem, nikoliv však ve formě spolupachatelství.
Návodce je trestním zákoníkem popisován jako osoba, která vzbudí v jiném rozhodnutí spáchat trestní čin. Trestný čin, ke kterému je druhá osoba naváděna musí být určitý svým obsahem (místem, časem, předmětem útoku) a cílit k danému trestnému činu. Pokud by naváděná osoba spáchala závažnější trestný čin než ke kterému je naváděna, neměl by návodce odpovídat za návod k takovému trestnému činu, ale pouze za psychickou pomoc (pokud o pachatelově rozhodnutí věděl). Trestný je i návod k trestnému činu ve stádiu pokusu.
Pomocník je další osobou, která se může vedle pachatele vyskytovat co by osoba úmyslně umožňující či usnadňující spáchání trestného činu v průběhu páchání trestné činnosti nebo před ní. V trestním zákoníku bychom nalezli demonstrativní výčet situací (jak ve formě psychické, tak také fyzické pomoci), které jsou nejčastěji popisovány jako pomoc při páchání trestného činu: jednalo by se například o opatření prostředků nezbytných ke spáchání trestného činu, odstranění překážek bránících jeho spáchání, dále pak utvrzování jiného ke spáchání trestného činu, hlídání při páchání trestné činnosti či poskytování rady, jak trestný čin spáchat efektivněji. Pomocníkem je osoba, jejíž jednání není samotnou součástí útoku bezprostředně mířící ke spáchání trestného činu.
Dále, co do většího počtu osob, které se v páchání trestného činu mohou vyskytovat, pak hovoříme o tzv. organizované skupině. Organizovanou skupinu bychom v trestním zákoníku taktéž definovanou nenalezli, ale je popsána v judikatuře soudů jako nejméně tříčlenné sdružení trestně odpovědných osob, které samo o osobě nemusí být založeno na základě formálního aktu, ale postačí pouhý faktický stav, spočívající například v osobní účasti či plnění daného úkolu, tedy faktickým zapojením se do trestné činnosti, čímž se zvyšuje pravděpodobnost úspěšného dokonání trestného činu. Můžeme se setkat taktéž často se zaměňovaným pojmem organizovaná zločinecká skupina, která je na rozdíl od „klasické“ organizované skupiny již v § 129 trestního zákoníku definována. Čím se však organizovaná zločinecká skupina liší? Zločinecká organizovaná skupina je charakteristická svou relativní stálostí, velmi často propracovanou vnitřní strukturou a taktéž soustavností páchání trestného činu.