Existuje i něco jiného než klasický pracovní úvazek?
Ke klasickému pracovnímu úvazku existuje celá řada alternativ. My se v tomto článku podíváme alespoň na část z nich.
Jedním z velice oblíbených způsobů výkonu práce je tzv. home office neboli práce z domova. Ačkoliv tento název evokuje možnost výkonu práce pouze z domova, pravdou je, že zaměstnanec práci může vykonávat kdekoliv mimo pracoviště zaměstnavatele. Může tak jít třeba o kavárnu či jiné zaměstnancem zvolené přijatelné/oblíbené místo. Pro home office je zásadní dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která dostatečně vymezí jeho pravidla. Stále se na ni vztahuje zákoník práce vyjma úpravy rozvržení pracovní doby, prostojů a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy, úpravy řešení jiných osobních překážek v práci na straně zaměstnance a úpravy odměňování za práci přesčas a ve svátek. Zaměstnanec si může přizpůsobit pracovní dobu zcela podle svých potřeb a časových možností. Musí však být schopen rozvrhnout si svou práci tak, aby pracovní úkol včas splnil. Jeho atributem je zcela jistě schopnost efektivně pracovat a vzhledem k omezené možnosti zaměstnavatele vykonávat dohled nad svým zaměstnancem, jedná se zcela jistě o vztah založený z velké části na důvěře. Nevýhodou tohoto institutu je jeho nedostatečné právní zakotvení, což vzbuzuje řadu nezodpovězených otázek. Jednou ze základních podmínek pro sjednání tzv. home office je, že práce není závislá na určitém specifickém prostředí a výrobních prostředcích v místě pracoviště zaměstnavatele (př. výrobní stroje, pomůcky apod.).
Zaměstnanec se může se zaměstnavatelem dohodnout na kratší pracovní době buď přímo v pracovní smlouvě či jiné individuální dohodě. Nelze ji zavést na základě jednostranného aktu zaměstnavatele, ačkoliv by o to zaměstnanec předem požádal. V praxi to znamená, že zaměstnanec nepracuje 40 hodin týdně (resp. 37,5 hodiny týdně či 38,75 hodiny týdně), ale v určitém nižším rozsahu (př. ¾ úvazek). Kratší pracovní doba nemůže být jednostranně zaměstnavatelem zrušena, obvykle se sjednává na určitou dobu s tím, že uplynutím určité doby bude zaměstnanec pracovat po stanovenou týdenní pracovní dobu. Zaměstnavatel zaměstnanci vyplácí poměrnou část mzdy nebo platu odpovídající kratší pracovní době. Zaměstnavatel nemůže zaměstnanci nařídit práci přesčas, ta je možná pouze na základě dohody.
Sdíleným pracovním místem či tzv. job sharing je druh zkráceného úvazku. Dva či více zaměstnanců pracujících na částečný úvazek (případně na dohodu o pracovní činnosti či dohodu o provedení práce) vykonávají společně práci jinak určenou pro jednoho zaměstnance. Své úkoly či pracovní místo sdílí tak, že jejich práce na sebe navazuje. Tato forma se využívá v případech, kdy zaměstnavatel potřebuje mít pracovní místo obsazené po celou směnu, ale zaměstnanec má sjednanou kratší pracovní dobu.