Víte, jaké typy institucí zastupujících Českou republiku v zahraničí vlastně máme?
Pro většinu lidí je velvyslanectví a generální konzulát jedno a to samé. Ovšem to platí pouze do momentu, dokud s touto institucí sami nepřijdou nějakým způsobem do kontaktu a nepotřebují něco na příslušném místě řešit. Právě proto je dobré mít alespoň základní povědomí o tom, k čemu jednotlivé instituce slouží a kde případně hledat.
Velvyslanectví
Hlavním úkolem velvyslanectví je zastupování státu v zahraničí, tedy v přijímacím státě. Osoba, která takto stát zastupuje, je velvyslanec, který svým postavením patří do nejvyšší skupiny úředníků diplomatické služby. Tzv. zastupitelská mise na velvyslanectví plní kontrolní funkci nad plněním mezinárodních smluv uzavřených s přijímacím státem, dále předkládá návrhy smluv týkajících se vztahových otázek s přijímacím státem. Zastupitelské mise také v přijímacím státu jedná se státními orgány, institucemi, představiteli, organizacemi apod. v přijímacím státu, navazuje, rozvíjí a udržuje styky subjektů s partnery v přijímacím státě. Kromě toho také zajišťuje informovanost státu o aktuální vnitropolitické, zahraničně-politické, hospodářské a kulturní situaci přijímacího státu. Velvyslanectví hospodaří s majetkem daného státu v zahraničí, který mu byl svěřen. V případě České republiky má na starost dohlížet na konzuláty v určitém konzulárním obvodu a spolupracuje také s tzv. českými centry.
Velvyslanectví jsou známá především ve spojitosti s návštěvami oficiálních představitelů jednotlivých států. Reprezentativní funkce, kterou takto velvyslanci zastávají, je také velmi důležitá pro zahraniční politiku daného státu.
Generální konzuláty
Rozdíl mezi velvyslanectvím a konzulárními úřady je takový, že konzulární úřad zastupuje stát pouze v určitém teritoriu. Funkce, které má konzulární úřad plnit, jsou dané Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích, a také vyplývají z dalších smluv, které mezi sebou mají dané státy uzavřené. Konzulární odbory, které řídí jednotlivé konzulární úřady, ale nemají na starost všechno – oblasti, které nespadají do jejich působení, jako jsou např. politické, obchodně-ekonomické a školské otázky, jsou tak řešeny podle pokynů příslušných odborů Ministerstva zahraničních věcí ČR a dané diplomatické mise.
S tím souvisí i honorární konzuláty a honorární generální konzuláty – ty jsou prakticky ve svých funkcích stejné jako generální konzuláty, nedisponují ovšem diplomatickým statutem a nespadají pod Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Nejvyšší post v této instituci zastává honorární generální konzul, ve skutečnosti má ale pravomoci a funkce stejné jako honorární konzul, řídí se stejnými pravidly jako generální konzuláty.
Konzulární jednatelství bývají v případě, že je to potřeba, zřizována dočasně. Jako příklad lze uvést období turistických sezón nebo v případě konání velké sportovní akce.
Česká centra
Česká centra mají za úkol ČR v zahraničí reprezentovat zejména v oblasti kultury, cestovního ruchu, ale také obchodu. Nedisponují diplomatickým statutem.
V případě, kdy je ČR členem nějaké mezinárodní vládní organizace nebo integračního uskupení nebo je k nim přidružena, plní funkci zástupce tzv. stálá mise. Kromě toho, že zastupuje Českou republiku a udržuje vztahy v dané organizaci, má za úkol pomáhat vyslaným delegacím ČR při jednáních, informuje Ministerství zahraničních věcí ČR (kterým je řízena) a udržuje kontakty s občany ČR zaměstnanými v sekretariátech mezinárodních organizací. To celé posléze dokumentuje a zasílá do ČR. Jako příklad lze uvést Stálou misi ČR při OSN. Stálé mise lze dále rozlišit na tzv. stálou delegaci – ta se nachází v Bruselu jako Stála delegace při NATO. Druhým případem je zastoupení ČR při EU – zde se po vstupu stálá mise přejmenovala na Stálé zastoupení ČR při EU.
Do výjimek lze zařadit Českou ekonomicko-kulturní kancelář, která vznikla kvůli neexistenci diplomatických vztahu mezi Českou republikou a Tchaj-wanem. Orientuje se zejména na oblast kultury a obchodu a nalézá se v Taipei. Druhou výjimkou je pak tzv. Styčný úřad v Ramalláhu.