V jakém případě ji může soudit nařídit? A jaký je systém tohoto typu náhradní péče o dítě u nás v České republice?
Bohužel se občas stává, že se ať už o čerstvě narozené dítě, nebo o dítě staršího věku nemůže z nějakého důvodu ani jeden z rodičů postarat. Je tedy potřeba, aby mu stát zajistil jinou formu péče a výchovy. Náhradní péči o dítě můžeme rozdělit do dvou kategorií, a to:
- Náhradní rodinná péče – dítě se dostane do výchovy jiné fyzické osoby, která mu má nahradit biologické rodiče. Řadíme sem pěstounskou péči, osvojení (adopci) a poručenství s péčí.
- Ústavní péče – kolektivní zařízení pro děti, u kterých se zatím z nějakého důvodu nepodařilo najít náhradní rodinu.
Ústavní péče
My se dnes zaměříme na druhý typ náhradní péče – ústavní péči. Soud ji může nařídit (a to i bez návrhu) v případě, že je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Do ústavní péče mohou dítě svěřit také osoby zodpovědné za jeho výchovu (nejčastěji rodiče). Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní.
Resorty ústavní péče
Mezi instituce, které zaštiťují různá kolektivní zařízení řadíme Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo školství, Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pojďme si typy ústavní péče roztřídit podle jednotlivých resortů:
- Ministerstvo zdravotnictví: Kojenecké ústavy, Dětské domovy pro děti do 3 let.
- Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR: Diagnostické ústavy, Dětské domovy, Dětské domovy se školou, Výchovné ústavy, Klokánky, Dětská centra (zařízení, pro děti, které potřebují okamžitou pomoc).
- Ministerstvo práce a sociálních věcí: Domovy pro osoby se zdravotním postižením.
Jelikož se některé pojmy zdají být podobné a hodně lidí je velmi často zaměňuje, je důležité vědět, k čemu které ze zařízení konkrétně slouží. U kojeneckých ústavů, zařízení pro děti do 3 let, domovu pro osoby se zdravotním postižením je to celkem jasné, zato málokdo ví, že diagnostické ústavy jsou vlastně pouze takovou zastávkou či přechodným zařízením, kam je dítě umístěno za účelem komplexního vyšetření a následným přesunutím do jiného zařízení. Maximální doba, kterou zde dítě může strávit, je 8 týdnů.
Dětské domovy
Mezi Dětským domovem a Dětským domovem se školou je obrovský rozdíl. Zatímco Dětský domov slouží k výchově dětí od 3 do 18 let (případně do 26 let v případě studia) bez poruch chování a domov a škola jsou dvě oddělené instituce, v Dětském domově se školou zpravidla najdeme děti od 6 do 18 let, které mají závažné poruchy chování a škola je součástí dětského domova za účelem souběžného vzdělávání a léčby těchto poruch.
Výchovné ústavy
Pro děti starší 15 let se závažnými poruchami chování a emocí jsou zde tzv. výchovné ústavy. Výjimečně sem může být umístěno i dítě starší 12 let, které z důvodu tak závažné poruchy chování nemůže být umístěno do Dětského domova se školou s ostatními dětmi. Výchovné ústavy pro děti, které jsou v ústavní výchově, jsou oddělené od těch, kterým byla nařízena ochranná výchova. Jaký je rozdíl mezi ústavní a ochrannou výchovou, si povíme níže.
Klokánky a Dětská centra neboli zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou určena pro děti, které jsou buď soudem, nebo rodičem svěřeny do náhradní péče, ale nikdy ne jiné fyzické osobě, z důvodu momentální krize.
Další formou pomoci dětem žijícím v ústavní péči, která není považována za formu náhradní rodinné péče, je tzv. hostitelská péče. Tato forma pomoci je vhodná především pro děti, které dlouhodobě žijí v ústavní péči. Funguje na bázi častého a dlouhodobého kontaktu s dítětem, kdy se pro něj nedaří sehnat například pěstouna.
Ochranná výchova x Ústavní výchova
Jaký je mezi nimi tedy vlastně rozdíl? Inu, složité to není. Ústavní výchova je vše nahoře shrnuté - je pro děti, které mají nějaký výchovný problém nebo se o ně nemůže jejich rodina postarat. Navíc může být nařízena maximálně na 3 roky, poté může být prodloužena.
Ochranná výchova je vždy nařízena soudem, a to dětem starším 15 let (mladistvým), které spáchaly trestný čin. Výjimečně může být nařízena i dětem starším 12 let, kterým byl udělen výjimečný trest za spáchání trestného činu. Zde slouží ochranná výchova v podstatě jako alternativa trestu odnětí svobody a může být nařízena maximálně do věku 18 let dítěte (v nutném případě prodloužena do 19 let).