Pracovní cesta

13. října 2018  |  Pavlína Šrubařová

Pracovní cesta

Základní podmínky pracovní cesty a cestovní náhrady vzniklé zaměstnanci při pracovní cestě.

Pracovní cesta je časově omezená cesta k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnanec může být vyslán na pracovní cestu pouze na základě dohody se zaměstnavatelem, dohoda ale nemusí být písemná. Postačí pouze konkludentní souhlas ze strany zaměstnance (tedy pokud se na pracovní cestu vydá, má se za to, že s ní souhlasil). Zaměstnanec je na pracovní cestu vyslán pouze na dobu nezbytné potřeby. Na pracovní cestu je zaměstnanec vyslán za prací sjednanou v pracovní smlouvě. Zaměstnanec může být vyslán na pracovní cestu také za činností, která se za práci dle zákoníku práce považuje (například pravidelné prohlubování vzdělávání zaměstnance). Podmínky pracovní cesty určuje zaměstnavatel. Zaměstnavatel je povinen při stanovení podmínek pracovní cesty přihlédnout k oprávněným zájmům zaměstnance.

 

Písemně zaměstnavatel určí dobu a místo nástupu a ukončení práce. Dále zaměstnavatel určí plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování. Písemně může zaměstnavatel určit také další podmínky pracovní cesty. Pokud je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do jiné organizační složky zaměstnavatele, případně k jinému zaměstnavateli, může zaměstnavatel pověřit jiného vedoucího zaměstnance nebo jiného zaměstnavatele, aby dával zaměstnanci pokyny k práci. Zaměstnavatel může tyto subjekty případně pověřit, aby organizovaly, řídily a kontrolovaly výkon práce zaměstnanci. V pověření musí zaměstnavatel vymezit rozsah, v jakém může jiný vedoucí zaměstnanec nebo jiný zaměstnavatel dávat zaměstnanci pokyny k výkonu práce. S pověřením musí být zaměstnanec seznámen. Pokud je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu, má právo na cestovní náhrady. Cestovní náhradou se dle zákoníku práce rozumí náhrada výdajů spojených s výkonem práce dle zákoníku práce, pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak. Pokud je výše cestovních náhrad nezpochybnitelná, nevyžaduje se pro jejich určení písemní forma. Pokud písemnou formu určení cestovních náhrad vyžaduje zaměstnanec, je zaměstnavatel povinen výši cestovních náhrad určit písemně. Při pracovní cestě má zaměstnanec právo na proplacení jízdních výdajů a jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny. Dále má zaměstnanec právo na proplacení výdajů za ubytování, zvýšených stravovacích výdajů, jakož i dalších vedlejších výdajů. Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout další náhradu výdajů, pokud si jejich náhradu strany určí. Minimální výši stravného za kalendářní den stanoví zvláštní vyhláška. Rovněž základní sazbu náhrady za použití silničního motorového vozidla a výdajů za spotřebované pohonné hmoty upravuje speciální vyhláška. Doba, kterou zaměstnanec stráví na pracovní cestě v rámci pracovní doby, je překážkou na straně zaměstnavatele. Zaměstnanci přísluší mzda či plat, který se mu nekrátí. Pokud zaměstnanci ušla mzda nebo plat, má právo na náhradu platu či mzdy ve výši průměrného výdělku.

 

Zvláštní kategorii tvoří zahraniční pracovní cesta. Zahraniční pracovní cestou se rozumí pracovní cesta konaná mimo území České republiky. Při zahraniční pracovní cestě se uplatní odlišná pravidla pro cestovní náhrady, než je tomu u pracovní cesty v tuzemsku. Cestovní náhrady se poskytují v cizí měně. Pro určení cestovních náhrad je rozhodná doba přechodu státních hranic nebo doba odletu letadla z a do České republiky.

Článek je založený na těchto zákonech

  • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - § 42, § 151 – 154, 156, § 210
  • Vyhláška č. 463/2017 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného, a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro poskytování cestovních náhrad

Na našich stránkách používáme soubory cookies, a to k zajištění fungování stránek a analýzy návštěvnosti. Ukládání těchto souborů můžete odmítnout v nastavení svého prohlížeče.

Více o používání cookies Souhlasím