Oddlužení alias osobní bankrot

08. listopadu 2018  |  Tereza Tomšová

Oddlužení alias osobní bankrot

Jaké jsou jeho podmínky?

Každý z nás se může dostat z lecjakých důvodů do finančních potíží, jež mohou vyústit až do takové podoby, kdy osoba (dlužník) není schopna řádně a včas splácet své závazky vůči věřitelům. V našem případě se jedná především o dluhy vzniklé v rámci běžného vedení domácnosti (například braní si různých půjček, nezaplacení vyúčtování od mobilních operátorů), nikoliv o dluhy pocházející z podnikání, což ovšem neplatí bezvýjimečně. Jejich důsledkem se tedy dlužník, jímž je konkrétně fyzická osoba (i podnikatel) nebo osoba právnická (vždy nepodnikatel), dostane do osobního bankrotu. Pro tyto situace byl zákonodárci zaveden institut oddlužení, jež se vyznačuje povahou sanační. Jeho prostřednictvím má být dlužník motivován ke splnění svých dluhů.

 

Návrh na povolení oddlužení je povinen sepsat a za dlužníka podat advokát, notář, insolvenční správce či soudní exekutor, a to k příslušnému krajskému soudu. Dlužník je oprávněn podat návrh pouze za předpokladu, že má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu. Návrh na povolení oddlužení se podává zároveň s insolvenčním návrhem. Oddlužení je možné provést buď ve formě zpeněžení majetkové podstaty vyznačující se tím, že dojde ke zpeněžení majetku aktuálního, který osoba vlastní a nevztahuje se tak na majetek nabytý v budoucnu. Druhou alternativou je schválení tzv. splátkového kalendáře, kdy je dlužník povinen po dobu 5 let hradit stanovenou částku ze svých příjmů, která by měla odpovídat příslušné výši. Součtem všech šedesáti splátek by mělo být umořeno alespoň 30 % ze souhrnu peněžních pohledávek, přičemž může být dlužník od zbylých pohledávek po podání návrhu soudem osvobozen. Je vyloučeno, aby dlužník přednostně uspokojoval některého ze svých věřitelů. Nutno ovšem zdůraznit, že cílem oddlužení není uspokojit pouze 30 % ze svých dluhů a považovat to za dostačující, nýbrž dále pokračovat v jejich řádném plnění po zbývající dobu splátkového kalendáře a dosáhnout tak co nejvyššího možného procenta uspokojení pohledávek.

 

Dlužník je v průběhu plnění splátkového kalendáře dozorován konkrétním insolvenčním správcem, jemuž náleží příslušná odměna a ke kterému je povinen součinnosti. Ta spočívá především v tom, že musí v jistých časových intervalech (zpravidla půlročních) dokládat své příjmy, informovat o změně zaměstnání, bydliště, rodinném stavu apod., a zároveň tyto informace také sdělovat příslušnému krajskému soudu, u něhož je insolvenční řízení vedeno.

 

Nemělo by docházet k situacím, kdy by dlužník schváleným oddlužením sledoval nepoctivý záměr, kupříkladu by zatajoval výši svých příjmů, čímž by docházelo ke krácení věřitelů. Neboť v takovém případě se oddlužení zruší a zvolí se způsob řešení dlužníkova úpadku formou konkursu, jehož povaha je spíše likvidační a ráznější.

Slovníček pojmů

Úpadek

= je předmětem insolvenčního řízení; dlužník je v úpadku, pokud má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen řádně plnit.

Insolvenční návrh

= insolvenční řízení lze zahájit pouze na návrh a zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde příslušnému insolvenčnímu soudu.

Článek je založený na těchto zákonech

  • Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) - § 389, § 398, § 414, § 418

Na našich stránkách používáme soubory cookies, a to k zajištění fungování stránek a analýzy návštěvnosti. Ukládání těchto souborů můžete odmítnout v nastavení svého prohlížeče.

Více o používání cookies Souhlasím