Ochrana spotřebitele

08. listopadu 2018  |  Pavlína Šrubařová

Ochrana spotřebitele

Základní pravidla a podmínky ochrany spotřebitele.

Spotřebitelem se rozumí každá osoba, která mimo svou podnikatelskou činnost nebo samostatný výkon povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo osobou, která s ním jinak jedná.

 

Ochranu spotřebitele je možno rozdělit na dvě kategorie. První ochranu spotřebitele upravují soukromoprávní předpisy, konkrétně občanský zákoník. V případě sporů se spotřebitel může obracet na soud. Další ochrana spotřebitele je veřejnoprávní. Základním právním předpisem, který ji upravuje, je zákon o ochraně spotřebitele. Dozorovým orgánem nad chováním podnikatelů vůči spotřebitelům je Česká obchodní inspekce.

 

Spotřebitelská smlouva je smlouva uzavřená mezi spotřebitelem a podnikatelem.

 

Obchodní sdělení vůči spotřebiteli musí být ze strany podnikatele jasné a srozumitelné. Současně musí být sdělení v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

 

Zákony upravují spíš povinnosti podnikatelských subjektů vůči spotřebiteli. Regulací povinností těchto subjektů jsou však fakticky chráněna práva spotřebitele.

 

Podnikatel je povinen být ke spotřebiteli při prodeji výrobků a poskytování služeb poctivý. Podnikatel nesmí vůči spotřebiteli použít nekalých ani klamavých obchodních praktik. Dále nesmí podnikatel použít agresivní obchodní praktiky a diskriminovat určité spotřebitele.

 

Podnikatel má vůči spotřebiteli informační povinnosti. Podnikatel je povinen spotřebiteli sdělit vlastnosti výrobku nebo charakter služby. Dále musí být spotřebitel informován o způsobu užití a údržby zboží. Podnikatel musí spotřebitele informovat také o nebezpečí, které hrozí, pokud není zboží správně užíváno. Pokud je to potřebné, podnikatel přiloží ke zboží písemný návod ve srozumitelné formě. Své informační povinnosti se nemůže prodejce zprostit, ani pokud mu tyto informace neposkytl výrobce, dodavatel nebo dovozce. To neplatí, pokud se jedná o informace obecně známé nebo zřejmé.

 

Prodejce je povinen přímo, viditelně a srozumitelně označit zboží.

 

Spotřebitel může od smlouvy ve lhůtě odstoupit i bez udání důvodu. Postačí, pokud během lhůty spotřebitel odešle odstoupení od smlouvy. Odstoupení nemusí být ve lhůtě doručeno podnikateli.

 

Speciální režim je u smluv uzavřených na dálku nebo mimo obchodní prostory podnikatele. V daných případech má podnikatel povinnost sdělit spotřebiteli zákonem vymezené skutečnosti. Pokud tyto informace spotřebiteli podnikatel v dostatečném předstihu před uzavření smlouvy nesdělí, není spotřebitel povinen hradit poplatky, peněžitá plnění nebo náklady, které v souvislosti s uzavřením smlouvy vznikly. Podnikatel splní svou zákonnou povinnost také, pokud sdělí údaje spotřebiteli prostřednictvím vzorového poučení. Smlouva musí obsahovat údaje, o kterých byl spotřebitel poučen před jejím uzavřením. Změna údajů je možná, jen pokud si to strany výslovně ujednaly. Pokud vznikl rozpor mezi obsahem smlouvy a sdělenými údaji, pak platí výklad pro spotřebitele příznivější.

 

Pokud je spotřebiteli doručeno neobjednané plnění, nemá spotřebitel povinnost plnění vracet nebo za něj platit. Spotřebiteli nevzniká ani povinnost vyrozumět podnikatele o skutečnosti, že takové plnění obdržel.

Slovníček pojmů

Smlouva uzavřená na dálku

je smlouva uzavřená bez fyzické přítomnosti osoby. Jedná se zejména o uzavření smlouvy prostřednictvím tisku, reklamy v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalogu, telefonu, rozhlasu, videotelefonu, videotextu, elektronickou poštou, faxu, televize a veřejné komunikační sítě.

Spotřebitelská smlouva

je smlouva uzavřená mezi spotřebitelem a podnikatelem.

Článek je založený na těchto zákonech

  • zákon č. 634/1992, o ochraně spotřebitele - § 2 - 14
  • zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - § 53, § 1799, § 1810 - 1819

Na našich stránkách používáme soubory cookies, a to k zajištění fungování stránek a analýzy návštěvnosti. Ukládání těchto souborů můžete odmítnout v nastavení svého prohlížeče.

Více o používání cookies Souhlasím