Co se děje v případě, když je dědicem nezletilý?

Život může někdy přinést nečekané události a může se stát, že dojde na projednání dědictví, kdy dědicem bude nezletilé dítě. Jak se v těchto případech postupuje? Mohou nezletilí nabýt a vlastnit majetek?

 

Opatrovník dítěte pro řízení o pozůstalosti

Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nemá procesní způsobilost a musí být v řízení před soudem zastoupen. Nejčastěji je nezletilý zastoupen zákonnými zástupci, pokud to nevylučuje střet zájmů.

 

Opatrovníkem pro dědické řízení lze jmenovat také:

  • osobu blízkou (prarodiče, strýce apod.),
  • advokáta,
  • orgán sociálně-právní ochrany dětí.

 

Právní jednání za nezletilého

Dědic má v průběhu řízení o pozůstalosti několik procesních práv. Za nezletilého, který nemůže jednat sám, tyto práva jménem nezletilého činí jeho opatrovník. Jeho oprávnění rozhodovat však nejsou neomezená. Pokud jde o zásadní rozhodnutí ohledně nabytí či odmítnutí dědictví, (tedy týkající se nezletilcova možného jmění) musí o tom rozhodnout opatrovnický soud.

 

Je tomu tak například při odmítnutí dědictví za nezletilého, tady je striktně vyžadován souhlas soudu. Soud zkoumá, zda je to pro nezletilého výhodné a nezpůsobí mu toto jednání újmu, zjišťuje zejména údaje o povaze, druhu a ceně majetku zůstavitele a o výši jeho dluhů.

 

Správce jmění nezletilého

Po nabytí dědictví, po skončení pozůstalostního řízení, je nezletilému, který se stal dědicem soudem jmenován správce jmění. Správce je povinen starat se o majetek ve prospěch dědice až do doby než je plně svéprávný, tedy do jeho zletilosti. Soud obvykle jmenovanému opatrovníkovi určí lhůtu, ve které správce podává pravidelné zprávy o nakládání se spravovaným majetkem, aby v případě nevhodného jednání správce mohl soud zakročit. Správce má však povinnost nakládat se jmeněním nezletilého obezřetně a ve prospěch nezletilého.

 

Nezletilý jako nepominutelný dědic

Pokud by se stalo, že by zůstavitel zanechal pořízení pro případ smrti a nezletilý nedědil ze zákona (tedy podle dědické posloupnosti), je předem dané, že má právo na povinný díl z pozůstalosti, tj. zákonný dědický podíl. Znamená to tedy, že část pozůstalosti mu musí na základě zákona připadnout vždy. U nezletilého potom tato část pozůstalosti odpovídá 3/4 podílu, který by mu náležel, kdyby dědil ze zákona.

 

Výše jsou tedy shrnuty odlišnosti pro případ, kdy dědí nezletilý. Není to nic neobvyklého a je dobré mít představu, co nás v případě, když se dotkne dědické řízení naši nezletilých, čeká.