Co Vás čeká a nemine, když se rozvedete?

Vypořádání společného jmění manželů

V případě, že rozvádějící se manželé dříve využili společné oddlužení manželů, nemá samotný rozvod vliv na probíhající oddlužení. Splácení probíhá nadále beze změny. Skutečnost je však nutné nahlásit insolvenčnímu správci a mzdové účetní. Spolu s rozvodem zaniká i společné jmění manželů a musí se provést jeho vypořádání, při kterém se vychází z toho, že podíly obou manželů na zaniklém společném jmění jsou stejné. Pokud nedojde k dohodě, rozhodne o vypořádání na návrh jednoho z manželů soud. Pokud by ani k tomuto vypořádání nedošlo, nastupuje po 3 letech od zániku společného jmění nevyvratitelná domněnka, že k vypořádání došlo. V takovém případě platí, že hmotné movité věci si bývalí manželé rozdělili podle toho, který z nich je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, u ostatních movitých věcí, dluhů a u nemovitých vzniká podílové spoluvlastnictví, přičemž jejich podíly jsou stejné.

 

Příjmení rozvedeného manžela

Ten z manželů, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení, respektive že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího. Pokud tak včas neučiní, příjmení z období manželství mu už zůstane.

 

Vyživovací povinnost mezi rozvedenými manželi

Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo po skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Soud při rozhodování o výživném vezme na zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda:

  1. si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka,
  2. si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem,
  3. se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost,
  4. se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo
  5. je dán jiný obdobně závažný důvod.

 

Manželé si mohou mezi sebou ujednat, že výživné nahradí jednorázovým odbytným. Nedohodnou-li se manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil, a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň (tzv. sankční výživné). Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu. Právo rozvedeného manžela na výživné zanikne, uzavře-li oprávněný rozvedený manžel nové manželství, nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství.

 

Bydlení po rozvodu

Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým. Pokud měli manželé k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.