Pracujete přes čas, ale Vaše mzda je stále stejná?

S účinností od 1. 1. 2012 může zaměstnavatel předem sjednat za stanovených podmínek v kolektivní nebo individuální pracovní smlouvě mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas. Zaměstnavateli tak odpadají administrativní náklady na výpočet a poskytování příplatků za práci přesčas, což se jeví jako praktické zejména tam, kde zaměstnanci vykonávají přesčasovou práci pravidelně. Zaměstnavateli však neodpadá jeho evidenční povinnost dle § 96 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako "ZP").

 

Do konce roku 2011 připouštěl ZP tento postup pouze u vedoucích zaměstnanců. Rozdíl mezi vedoucími zaměstnanci a ostatními zaměstnanci zůstává nadále pouze v rozsahu práce přesčas, ke kterému lze ve mzdě přihlédnout. U vedoucích zaměstnanců je to celkový možný rozsah práce přesčas v kalendářním roce (§ 93 odst. 4 ZP), u ostatních zaměstnanců pouze rozsah práce přesčas, kterou lze zaměstnanci nařídit (150 hodin). Podmínkou pro sjednání mzdy s přihlédnutím k případné práci přesčas je, že bude předem sjednán rozsah práce přesčas, ke které bylo ve mzdě přihlédnuto. V praxi se však často vyskytují případy, kdy je v pracovní smlouvě pouze uvedeno, že: "Mzda se sjednává s přihlédnutím k případné práci přesčas.", aniž by byl uveden obligatorní rozsah práce přesčas, k níž je přihlédnuto. Takové ujednání by se pak mohlo zdát pro svou neurčitost neplatným, nicméně se spíše domnívám, že v takovém případě bude nutno upřednostnit platnost právního jednání před jeho neplatností (§ 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a zvolit výklad pro zaměstnance nejpříznivější (analogicky jako je tomu např. u zkušební doby, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 127/2001). Možnost sjednat mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas pak neznamená, že za práci přesčas zaměstnanci nepřísluší odměna (tak je tato úprava často mylně vykládána), pouze umožňuje zjednodušení administrativního postupu při výpočtu mzdy. Z § 114 odst. 3 ZP vyplývá, že zaměstnavatel nemůže tuto zjednodušenou formu mzdové kompenzace za práci přesčas jednostranně stanovit vnitřním předpisem nebo určit ve mzdovém výměru, ale musí ji sjednat. Dojde-li v některé z uvedených smluv k ujednání o mzdě s přihlédnutím k případné práci přesčas v dohodnutém rozsahu, vyloučí se tím u dotčeného zaměstnance obecný postup stanovený v § 114 odst. 1.

 

Pokud by však skutečná doba výkonu práce přesčas přesáhla rozsah práce přesčas, ke kterému bylo ve mzdě přihlédnuto, přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek, popřípadě náhradní volno, za práci přesčas.

 

V praxi se však lze často setkat s případy, kdy je tento institut využíván pouze k obcházení zákona a krácení mzdových práv zaměstnanců. Pokud je mzda skutečně sjednána s přihlédnutím k práci přesčas, musí tomu odpovídat také její výše. Pokud například zaměstnanec vykonává práce zařazené do 3. skupiny prací, měla by být jeho měsíční mzda vždy nejméně cca 14.658,- Kč, neboť zaručená hodinová mzda pro tuto skupinu činí 80,50 Kč, musí být navýšena o 25% jako minimální příplatek za práci přesčas a vynásobena počtem přesčasových hodin, ke kterým se přihlíží, tedy např. maximálních 150 hodin. Při případné kontrole ze strany inspektorátů práce je tak velmi snadno zjistitelné, zda bylo k přesčasové práci skutečně přihlédnuto, nebo se jedná o účelové obcházení zákona. Tento postup samozřejmě platí především tam, kde jsou zaměstnanci odměňování mzdou v její minimální zaručené výši.

 

I v ostatních případech však lze velmi snadno zjistit, zdali při nastolení postupu dle § 114 odst. 3 ZP došlo k adekvátnímu navýšení mzdy či nikoliv, neboť kontrolující orgány mají zpravidla k dispozici podrobné mzdové listy zaměstnanců a dokážou tak velmi snadno určit, zda byl zaměstnanec tímto postupem poškozen či nikoliv.