Pojmy zcela odlišné?
Se všemi těmito pojmy se setkáváme dennodenně z masmédií, které nám jsou dostupné. Leckdy však tyto výrazy skrývají informace, které se běžně z těchto zdrojů nedozvíme. Pod každým slovem je skryto něco odlišného a přesto spolu tato označení úzce souvisí.
Pojem uprchlík značí člověka, který se uprchlíkem stane v momentě, kdy překročí hranice své země, protože má oprávněné obavy o svůj život a zdraví vzhledem například k jeho náboženskému vyznání, národnosti, příslušnosti k sociální skupině či rase. Z důvodu těchto obav nemohou či nechtějí využívat naplno svá práva v zemi, ze které přicházejí. Jejich obavy jsou většinou velmi vážné, neboť pochází například ze země, která nedokáže zajistit ani základní lidská práva, a proto není možné, aby ze strany jeho země mohl očekávat ochranu. Mohl by se naopak dostat i do takových situací, kdy by mu hrozil trest smrti. O postavení uprchlíku, respektive o uprchlickém statusu, který je dočasný, hovoří Úmluva o právním postavení uprchlíků. Tedy základní práva a také povinnosti (povinnost podrobit se cizím zákonům a předpisů) jsou pro uprchlíka zaštiťovány mezinárodním právem. O udělení uprchlického statusu se rozhoduje v řízení o určení postavení uprchlíka (které by mělo předcházet řízení o azylu), v němž nesmí být uprchlík odmítnut z důvodu možného ohrožení jeho života a svobody. Pominou-li takové obavy, je daná osoba vyzvána k navrácení se do své země.
S osobou uprchlíka souvisí problematika azylu. Azyl je ochranný status, který stát přidělí státnímu příslušníkovi jiného státu nebo osobě bez státní příslušnosti v souvislosti právě s rizikem jeho pronásledování z důvodů popisovaných výše, ale taktéž z důvodu sloučení rodiny. Pojem azylant na rozdíl od uprchlíka je pojmem užívaným v oblasti mezinárodního práva a představuje právo státu poskytnout pronásledovanému cizinci vstup a povolení k pobytu na svém území. Toto je zakotveno v článku 14 Deklarace o územní azylu z roku 1967. Azylant je tedy osoba, které již byl udělen azyl, tedy útočiště, v jiné zemi pro dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Na rozdíl od „pouhého“ uprchlíka se jedná o status celkem trvalý. Azyl se neudělí, dopustil-li se cizinec trestného činu proti míru, lidskosti apod., páchá trestnou činnost, používá již jinou mezinárodní ochranu či mu byla přiznána práva a povinnosti jako státnímu příslušníkovi daného státu.
Další výraz, v poslední době hojně využíván, je výraz migrant. Ani v mezinárodním právu bychom nenalezli přesnou definici tohoto označení. Můžeme však vycházet z původu slova, kdy migrace znamená tok či přesun, v tomto případě přesun lidí, kdy jeho aktéři (migranti) jsou chráněny základními lidskými právy. Hovoříme-li o legální migraci, hovoříme o procesu (dozorovaným státem) přistěhovalectví. Toto přistěhovalectví je dobrovolným procesem, který osoba podniká z důvodu získání lepších pracovních příležitostí, vzdělání či za rodinnými příslušníky. Jedná se o přesun osob v prostoru, který může být rozdílně dlouhý (krátkodobý, dlouhodobý, trvalý, opakovaný). Nelegální migrace je však proces založený většinou na migraci bez víza či jiného pobytového oprávnění, není-li jejich status po kladném vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu (azyl) zlegalizován.