Smrt někoho příbuzného je zcela jistě obrovským zásahem do našich životů. Je třeba se vypořádat s mnoha záležitostmi, mimo jiné je nutné přerozdělení majetku.
V minulosti platilo, že za dluhy zesnulé osoby (i za přiměřené náklady spojené s pohřbem zemřelého) odpovídal dlužníkův dědic, avšak jen do výše nabytého dědictví. V současnosti však platí, že na dědice přecházejí dluhy zemřelého a ten je povinen hradit jeho dluhy v plném rozsahu.
Občanský zákoník účinný od roku 2014 však zavedl nový institut zvaný „výhrada soupisu pozůstalosti“, kdy dědic může tento institut uplatnit do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o jeho právu informoval. A jaký je cíl tohoto institutu? Jeho smyslem je zjištění aktiv a pasiv zůstavitele a určení čisté hodnoty jmění zemřelého v době smrti. To má za následek, že dědic nebude povinen hradit dluhy zůstavitele v plném rozsahu, ale pouze do výše ceny (jím) nabytého dědictví.
Pokud si jsou dědici jistí, že pasiva zemřelého převyšují aktiva, jeví se nejlepším řešením dědictví odmítnout. Pokud dědictví odmítne, hledí se na něj, jakoby jej vůbec nenabyl. Odmítnutí dědictví musí být učiněno výslovným prohlášením vůči soudu – lze tak učinit do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu vyrozuměl (má-li dědic jediné bydliště v zahraničí, činí lhůta k odmítnutí dědictví 3 měsíce). Pokud dědic zemře ještě před uplynutím lhůty pro odmítnutí dědictví, přechází jeho právo odmítnout dědictví na jeho dědice a nezanikne dříve, než tomuto dědici uplyne lhůta k odmítnutí dědictví i po předchozím dědici.
Problémem je, že dědici často neví, jaký je stav majetku zemřelého, a proto se nejlepším řešením jeví ona výhrada soupisu pozůstalosti (doporučujeme požádat notáře o provedení inventáře majetku). Jedná se o mírnější řešení oproti odmítnutí dědictví.
Výhrada soupisu se uplatňuje podáním učiněným písemně nebo ústně do protokolu, není možno připojovat výhrady či podmínky (soud k nim nebude přihlížet). Soud dědice vyrozumí o jeho možnosti uplatit výhradu soupisu.
Dědic uplatňující výhradu soupisu je nadále povinen hradit dluhy zemřelého, ale věřitel po něm může požadovat plnění pouze do výše odpovídající jeho dědickému podílu.